www.klusak.info



Aktuálně

Záměrná likvidace rodiny z moci úřední:
Toto je příběh o rozbíjení rodiny, kdy rodiče o rozvodu ani neuvažovali, přesto nám úřednice OSPOD MB na základě korupční nabídky a korupčního plnění tjně učiněné matce našich dětí zlikvidovaly rodinu.
Korupční nabídkou
byl úřednický návrh soudu o děti.
Korupčním plněním
se stal úřednický postup, kterým se ze své moci postaraly, aby všechno snadno a rychle a - bez otce - prošlo.

Proto úřednice matce stvořily návrh soudu o děti, který nikdo nedokáže vysvětlit, ale který si protlačily přes soud prakticky na jedno státní.
A protože až tak nesmyslný návrh soudu o děti je až příliš velký důkaz o úřednickém zločinu na naší rodině, tak jen co ten jejich návrh zlikvidoval naší rodinu, tak si jej ty samé úřednice z případu odstranily a nahradily úplně jinými důvody.
A všichni, úplně všichni, co tento případ řešili se tváří, jako by návrh soudu o děti a rozsudek k němu nikdy ani neexistovaly.


Sebevraždy:
Toto je příběh o tom, že některé případy se řeší záměrným doháněním občana k těm nejzoufalejším činům, k definitivě. Trvale své oběti vnucují úplné nesmysly, a ani jim nejde o to, aby to jejich oběť přijala, ale aby ji tím dohnali do naprosté beznaděje a z ní k těm nejzoufalejším činům.
Já už od roku 2011 vysvětluji a dokládám, že tvrzení úředníků,
- že prý jsem odvrhl dítě, to rozbilo sourozeneckou skupinu a započalo destrukci rodiny, a že by manželka dítě nikdy neodvrhla, a aby obnovila sourozeneckou skupinu, jedinou možností bylo, rozbít rodinu, odejít do Lukovan, kde měla prázdný domek
jsou absolutní hovadiny.
A když je vám toto vnucuváno a už 8 let a nenestal vůbec žádný posun ….
Člověka zabíjí, že stačí tak málo, takové nic – jen se podívat na tu obnovenou sourozeneckou skupinu.
A hned je to jasné, úřednice usvědčeny, a oznamovateli dáno ihned a ve všem za pravdu. Ale to všichni víme. Právě proto se nikdo nikdy tou sourozeneckou skupinou nezabýval a zabývat nehodlá.


Duševní zdraví:
Když státní moc takto a tolik let občana terorizuje, vnucuje mu takové hovadiny a ještě takovými formami, může to zdraví občana až tak poškodit, že mu je přisouzena léčba a opatrovník.
Ale za ty poruchy by mohly pouze a jen pomluvy a lži a křivá tvrzení úřednic.
A všichni ti, kteří to ze svých postů podporují, kryjí, kteří mi ty úřednické hovadiny trvale vnucují jako jedinou pravdu o důvodech rozbíjení naší rodiny.


Terorismus:
Státní moc mě už léta záměrně dostává do naprosté beznaděje, ze které se páchají ty nejzoufalejší činy, protože nikdo nedokáže vysvětlit návrh soudu o děti. Pokud z toho tlaku na mě záměrně vytvářený něco spáchám, s tím už si budou umět poradit, to řešit. Proto mě k nim dohánějí. Abych už něco z toho spáchal. Cokoliv. To je to nejhorší, že cokoliv.
Jenže nikde není jistota, že tím nejzoufalejším činem bude „jen sebevražda“.
Toto je ukázkový příklad, jak státní moc záměrně vyrábí zoufalce a pak skutečně jen čeká, až z toho konečně něco spáchá. Cokoliv. 
Proto jsem o případu informoval i BIS.
Toto není nějaká – „Modrá velryba“ – kde záleží na každém, zda si něco o tom vyhledá, s tím začne, bude plnit …
Toto je daleko horší, nebezpečnější, zákeřnější ... Protože to se na občana všechno jen tak vymyslí, hodí, nic řádně nevysvětlí, nic se mu neuzná, na nic neodpoví ... takže se mu neumožní ani se tomu bránit … A tak nemá šanci s tím cokoliv udělat. Musí hrát podle jejich pravidel a proto musí prohrát. Mnohdy i život.


Ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce o všem vědí
Tyto dva nejvyšší správci spravedlnosti a práva jsem o případu informoval v květnu 2019. To vyjasní, zda to, co se mé rodině, mým dětem stalo z moci úřední je náhoda, a následné selhání jednotlivců, kteří si mysleli, že krytím takových zločinů spáchaných na mé rodině, na mých dětech něčemu pomůžou. A ani jim nedošlo, že tím jejich krytím je moje likvidace.
Nebo takové postupy, likvidace rodin, likvidace občanů doháněním je k těm nejzoufalejším činům, je zde běžný postup.
Uvidíme, zda se budou tvářit, jako že nic, a přehrají případ na jiné, jako že oni nic ... či budou konat, jak je jejich povinností.
Je to na nich. Skutečností ale je, že o všem a všechno vědí a mají perfektně doložené.


Nadlidé
Já už takřka 30 let podnikám. Mívám nejrůznější kontroly, jako každý podnikatel. Co chtěli, to jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo doložené a úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát.
A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše přede mnou tajili, přemlouvali i manželku, aby i ta přede mnou všechno tajila, nic se mnou neřešila. A nic se se mnou neřešili ani úředníci. To všechno proto, aby se nám snadno a rychle zlikvidovala rodina na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, který si na nás úřednice vymyslely a který nikdo nedokáže vysvětlit, a dodnes ani nevysvětlil.
Proto jsem ani nemohl něco vědět,
něco řešit, něčemu rozumět, natož pak rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všichni ti, co měli něco s případem společného, jen posmívají, ponižují mě, urážejí a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... přece já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ... 
A nikdy nic.
Jako bych byl jen kusem dobytka, který jen otravuje, je na obtíž, který nemá nárok na nic. Ani na to vysvětlení úřednického postupu v naší rodině, kterému jsme se museli všichni podřídit.

 

Jakpak dopadnu?
Vysvětlí se něco, nebo mě státní moc zlikviduje, jen aby se nemuselo nic vysvětlovat a takto se ututlají zločiny spáchané z mocí úřední na mé rodině, na mých dětech? Dozvíme se někdy, který rodič selhal až tak, že už se musela rozbít rodina?
Jak je možné, že po tolika letech a po tom všem se ještě ani toto nevysvětlilo? 
Ale protože v ututlávání zločinů spáchaných na mých dětech je přímo namočeno tolik úředníků, policistů, doktorů, advokátů, státních zástupců a už i soudců, tak mě zřejmě brzy dorazí. Protože v této fázi státní moci půjde jen o to, aby se co nejvíce zmírnilo selhání státu. A opět se na mě něco vymyslí, nijak nevysvětlí, jen plivne špína bez možnosti se tomu bránit se, a jen tak na mě hodí, jak už se to dělá 8 let.
Já byl přece odstěhovaný, manželství jsem učinil formálním - já prý odvrhl dítě - matka k vůli tomu musela rozbít rodinu - matka by prý dítě nikdy neodvrhla - matce se prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu -
A aby to tak zůstalo, nešlo s tím nic dělat, tak proti tomu je, jak
já prý všechno popisuji lživě, pomlouvačně, neúplně .... - já nejsem schopan se s mířit s pravdou od úřednic -
já nechápu, že neplatí, co je uvedeno v návrhu soudu a v rozsudku - já prý trpím bludy - já prý potřebuji opatrovníka
Nic z toho není dodnes řádně vysvětlené, popsané a k ničemu z toho dokonce ani nemají mé vyjádření a přesto všechno platí. Takto se tu se mnou jedná a jen čeká, až mě to zlikviduje.

Přitom všechno jsou to až tak obří hovadiny, že se z nich, z žádné z nich, nedá nic vysvětlit.
Ale při likvidaci Klušáka netřeba něco vysvětlovat. Klušáka je potřeba zlikvidovat. A pak konečně bude po případu.
Jiní přece vysvětlení nežádají. Jiným nevadí, jak se zde likvidují rodiny, jak se zde záměrně dohánějí občané k těm nejzoufalejším činům ...


Sledujte tento případ, zde se všechno dozvíte.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


A hned druhý popis pro MPSV

Tato zpráva pro MPSV je z 23 února 2015, a má název:

Tento podrobný popis situace v rodině v celé nahotě odhalí, jak podvádí, lžou, falšují, manipulují, křivě vypovídají, navádí ke křivým výpovědím a to i děti, dokonce si vymýšlí i za rodiče - sociální odbor Moravské Budějovice.

Prostě - úplně všechno a přesně na MPSV věděli.


Zde je už druhý a opět velice podrobný popis situace.
*********************

 

pro:  MPSV, Mgr. Marta Miklušáková                od: Jiří Klušák 22. 2. 2015

Na Poříčním právu 1                                         Martínkov 105

128 01  Praha  2                                            675 44 Lesonice


Tento podrobný popis situace v rodině v celé nahotě odhalí, jak podvádí, lžou, falšují, manipulují, křivě vypovídají, navádí ke křivým výpovědím a to i děti, dokonce si vymýšlí i za rodiče - sociální odbor Moravské Budějovice.


Příběh je z roku 2007. Tehdy měli naše 4 děti – Jakub 20 let, Tomáš 19 let, Barbora 16 let a Vendula 7 let.

Ale začnu jej o rok dříve, srpnem 2006. Začnu jej odchodem Tomáše z domu.

Tomáš byl od mala nepřizpůsobivý, bezcitně krutý a to na všechny členy rodiny. Dělal nám zle, ale ne proto, když něco musel. On nemusel nic. Dělal nám zle, když okamžitě nebylo po jeho. Když se mu včas nešlo z cesty. To v něm od dětství vyvolávalo agresivitu a surovost. A mstu. Když nebude po mém, tak běda vám. Ani jedni naši rodiče ho k sobě nikdy nechtěli. Báli se ho, neb on si ani neuvědomoval, co říká, a že tím může škodit. Nemluvě o tom, že byl nekonečně drzý. O rok starší Jakub, ten jezdil k oběma rodičům pořád, a byl problém ho dostat zpět. Po první třídě byl u babičky a dědečka celé dva měsíce. Tomáš sám nikdy ani den. Jezdil pouze s matkou a obojí rodiče byli šťastni, když odjížděli.

Už v jeho deseti letech bylo jasné, že je to závažný problém, který se ale řešil. Proto je o tom plno písemností. Jak jen čerpal výhody ze slibů, které dal, později i podepsal, ale nikdy nic nedodržel. Vyčerpal, získal, co požadoval, potřeboval, a tím slib pro něj skončil. A ještě se nám vysmál, ještě nám nadal, jak si to krásně zařídil. Takže se mu vlastně pořád jen ustupovalo a jeho nátlak, agresivita a požadavky se zvyšovaly. Zásadní roli v tom hrála manželka, která mu vše tolerovala, nikdy nic neřešila, k ničemu jej nevedla a později ho dokonce i kryla. Jistě to bylo i ze strachu z něho. Pro ni pak znamenalo, že když se Tomáš hádá s otcem, když Tomáš otci nadává, křičí na něj, tak je to chyba otce. Přece kdyby se otec choval normálně, správně, tak by na něj Tomáš nekřičel, nenadával mu, nevyhrožoval by mu napadením.. To otec za to může, že mu patnáctiletý syn nadává. Taková byla její logika a to od Tomášových asi tak 16 let. To se Tomášovi náramně líbilo. Proto se to mohlo dostat do tak obludných rozměrů.

Já měl pozici horší o to, že jsem byl pořád doma, neb jsem doma i podnikal. Já se nemohl sebrat a odejít, aby vychladl. Nebo někam ustupovat. Můžete ustoupit jako otec, a pro dítě se stát slabochem. Ale nesmíte ustoupit jako podnikatel. To by rodinu přímo ohrozilo, v takovém prostředí hrozil krach, bankrot. Tomáš se mohl hádat, on nic nedělal, on nic neměl, on by o nic nepřišel. On by měl jenom nehoráznou radost. Vidíte, jak je otec hrozný, jak jsme kvůli němu dopadli? On se klidně mohl pohádat až do krve a pak si odejít a užívat si, jak nám to zase krásně nandal. Já se hádat nemohl, ani nesměl, já musel pracovat. Podnikejte jen doma a mějte u toho „takového pomocníka“. Brzy vám dojde, že se nemůžete, nesmíte pořád hádat.

Matku zcela ovládal a matka se mu ráda podřizovala. Přece když Tomáš nadává otci, když to otec schytává, tak ona má pokoj. Ono je pak ta dobrá, která s Tomášem vychází. A když se Tomáš dostával do problémů, vždy ho kryla. Netroufla by si Tomášovi cokoliv říci, v něčem mu odporovat, včas mu neustoupit.

V jeho patnácti letech jsme několikrát navštívili školního psychologa.

Osobně jsem o jeho stupňující se agresivitě informoval jeho třídního, zástupce ředitele na gymplu.

Byli jsme s ním i v psychocentru Jihlava. Situace byla vážná, zhoršovala se, ale pořád se řešila.

A řešila se správně, přece to bylo za pomocí a rad odborníků.
Proto důkazů o velkých problémech s Tomášem, o jeho tyranii v rodině a to už od dětství, je více jak dost.

Nakonec jsme se v rodinné poradně v Jihlavě všichni shodli, že když už Tomášovi bylo 18 let a doma na mě opakovaně řval, opakovaně mi před celou rodinou vyhrožoval fyzickou likvidací způsobem, že tehdy šestiletá Vendulka z toho měla nervové záchvaty, že musí z domu. 
Odchod z domu mu navrhl psycholog.
Tomáš odchod z domu na poslední rok gymnázia sám popisuje soudu v jeho návrhu sepsaném měsíc před tím samotným odchodem. Návrh soudu poslal již 2. srpna. Soudu v něm oznamuje, že teprve odejde z domu. Až za měsíc, až 31. srpna. Takže nic na honem, žádný útěk, nějaká zbrklá, neuvážená akce. Hezky se na to mohl připravit.

„Už delší dobu přetrvávají problémy mezi otcem a mnou. Neustále se hádáme, což narušuje soužití celé rodiny. Psycholog mi doporučil, abych se v zájmu zachování dobrých vztahů mezi mými rodiči a sourozenci co nejdříve odstěhoval. Pokud se pravidelně s otcem hádám, má to značný vliv na celou rodinu.“

Tomáš soudu uvádí, že on byl problém, že on se neustále hádal, a že to narušovalo soužití celé rodiny. Aby byly dobré vztahy, musí on, Tomáš z rodiny. Protože se pravidelně hádá a tím škodí celé rodině. 
To mu doporučil psycholog. Tohle napsal Tomáš soudu o důvodech odchodu z domu a to měsíc před tím samotným odchodem. 
Ani zmínka o tom, že by byl otec byl špatný, zlý, přísný, že by ubližoval, škodil Tomášovi. Ani zmínka o tom, že by otec za něco mohl, něco způsobil, dělal něco špatně, měl se změnit, dělat něco jinak …

Ani zmínka, ani náznak o tom, že by otec odvrhl, odvrhával Tomáše.

O to odpornější, o to zrůdnější je, jak to sociální odbor otočil, a jak ze všeho obvinili, jak všechno svedli na otce. Jen tak si z otce udělali zrůdu, která odvrhává děti. A hned jej za to potrestali vyloučením, z dění v jeho rodině. Ale otci o tom nikdy nic neřekli, s ním to ani neřešili, takže se ani bránit nemohl. 
Prostě - žádné odvrhnutí Tomáše otcem se nekonalo. To ani náhodou.
To je křivé obvinění otce sociálními odborem, které pro rodinu, otce a děti mělo nedozírné následky.

Tomášův návrh soudu:

http://www.klusak.info/i-pry-si-dobrovolne-nepnim/13-navr-soudu-4-8-2006.html


Odešel k radosti a úlevě všech a doma byl rázem klid. Přesně, jak tvrdil psycholog i jak soudu tvrdil Tomáš. 
„Neustále se hádáme, což narušuje soužití celé rodiny“ …

Jeho odchodem hádky skončily a do rodiny se ihned navrátil klid a pohoda.

Vůbec nic dramatického se při jeho odchodu nedělo. Aniž by se někoho na něco ptal, někoho se dovoloval, vzal si všechno, co chtěl. A 31. srpna 2006 z domu odešel. S nikým se nerozloučil, nikomu ani ruku nepodal. Nikomu ani neřekl, kam jde, kde bude bydlet. Nikdo z nás nic z toho nevěděl. Ani matka.  
Byl šťastný, že jde z domu. Už dříve mi napsal, že nejšťastnější chvíle jeho života bude, až vypadne z této rodiny. Rodinu, všechny jeho členy z hlouby duše nenáviděl. Proto byl na nás tak bezcitně zlý, krutý a škodil nám, jak jen mohl. Proto neměl doma ani jednoho spojence. Tomášovi se právě plnil jeho sen.

Že by matka jeho odchodem nějak trpěla, že by se trápila, že ho neuvidí, že by se nějak domlouvali, jak to bude s návštěvami, to ani náhodou. Nevěděla nic, stejně tak, jako i my ostatní. Ale to nám bylo v tu chvíli jedno. Byli jsme šťastni, že vypadl. Všichni jsme byli šťastni. 
Mám dopisy od matky a od dětí, které psaly Tomášovi, aby nebyl na nás tak zlý, krutý. Matka ho dopisem prosila, žádala, aby na ni nebyl tak sprostý, aby se ji neposmíval, neurážel ji …

A byl jsem to já, který matku v začátcích přemlouval, prosil, aby za ním šla a podívala se, zda je v pořádku. A pak zde o návštěvě pobesedovala. Já bych za ním nikdy nešel. Mně škodil, mně ubližoval až přespříliš.

Tomáš před odchodem z domu nijak neřešil, dokonce se vyhýbal řešení, jak to bude s výživným. To vůbec neřešil. Ani se mnou, ani s matkou. Já mu preventivně, už v polovině srpna dal 800 Kč. Ty si bez problému převzal a nic neříkal. Jak ukázal děj, jeho převzetí si peněz a vyhýbání se řešení výživného bylo zcela záměrné, bylo to od něj nekonečně sprosté.

Odešel 31. srpna, a před sebou měl poslední, čtvrtý ročník na gymnáziu. Od září nám, tedy oběma rodičům společně vznikla společná povinnost Tomášovi dávat peníze. V manželství nemá rodič každý sám své peníze. Manželé, když žijí spolu, když spolu hospodaří, mají pouze společné peníze a společné výdaje, platby, společné úspory, dluhy. V manželství neexistuje já, ale my. Naše dítě, naše společná péče.

A už 14 dní po Tomášově odchodu mi přišel dopis od soudu, že prý si otec dobrovolně neplní vyživovací povinnost a tak mu prý nezbývá, je donucen se obrátit na soud.

Od matky peníze nechtěl. Jen od otce a takovýmto způsobem si o ně řekl. Z jeho návrhu soudu jsem zjistil, že na soud se obrátil doma, už 2 srpna. A celý měsíc, co u nás bydlel, se tím nepochlubil, to tajil. Proto se tak bránil, vyhýbal se o penězích mluvit. Proto žádné nechtěl. Jak by mohl chtít, přece už otce dávno udal soudu. Už si peníze ani nemůže vzít. A přesto si čtrnáct dní po tom, co tajně a křivě udal otce soudu, v polovině srpna klidně od otce peníze na výživné vzal. A ani okem při tom nemrknul. 
Tak sprostý, tak zákeřný byl.

Poslechnete si profesionální výkon špičkového manipulátora. Něco takového jen tak neuslyšíte. Ten vás proslovem tak oblbne, že ho musíte litovat. Ten vás dokonce rozpláče svým krutým osudem. Osudem ubohého, nevinného, bezbranného chlapce, který má tak zlého, tak nekonečně krutého otce.

Zvukový záznam Tomáše u soudu má číslo 2:

http://www.klusak.info/i-pry-si-dobrovolne-nepnim/102-test.html

Uslyšíte, jak chudák student, který za nic nemůže, nic nezpůsobil, který ani nechtěl soud, který měl snahu všechno vyřešit, jedinou jeho touhou a zájmem bylo se domlouvat … Jak on udělal všechno, úplně všechno pro vyřešení výživného, jenom aby nemusel být soud. Ale bohužel, nešlo to. S tím hrozným otcem to prostě nešlo. To otec se nechtěl domlouvat, ten všechno ničil. A proto jemu nezbylo, než se obrátit na soud. Takový dojem z jeho projevu musíte mít.

Ale proč se na soud obrátil tajně, proč nikdo z rodiny neměli o ničem ani ponětí, proč se na soud obrátil dokonce měsíc předem, než se mu mělo začít platit, to by jistě nedokázal vysvětlil.

Když ten případ neznáte, musíte plakat a musíte Tomáše po takovém, proslovu litovat a udělat pro něj první, poslední. Když ale popřemýšlíte o tom, co vlastně říká, tak je to jedna lež větší než druhá. Dokonce každá věta je lež. V tom srdceryvném, v tom dojímavém proslovu není ani jedna věta pravdivá. Sám sobě si odporuje. A to si představte, to je jeho výpověď a u soudu. A jen lže a lže a lže.

Záměrně nastražil na otce past, záměrně to tak narafičil. Záměrně se vyhýbal cokoliv řešit ohledně výživného. To on šel z domu, on se měl postarat, zajímat, alespoň se zeptat. On měl uvést adresu, číslo konta, kam se mají peníze posílat … Ale on nic. On z domu odešel před tím, než se mu mělo platit. A už se neozval, nedal na sebe žádný kontakt.

A pak se záměrně vyhýbal penězům. A na ty, co už dokonce předem, v srpnu dostal, na ty prý zapomněl.


Je to neřešitelná situace, je to past na otce nastražená Tomášem. Jenom aby se mohl soudit, nic jiného si nepřál, jen nahnat otce k soudu. Proto se tak postaral, aby jeho plány nic nezhatilo.

Velice dobře věděl, že rodiče musí platit. A když nebudou, vždycky musí u soudu vyhrát. A tak to společné placení hodil jen na otce. Matku ze společné platby vyloučil, té si nikdy o peníze neřekl, s ní to nikdy neřešil. Domluvám i penězům se vyhýbal, jak jen mohl. A jen se těšil, jak to otci u soudu spočítají.  
Co to prakticky znamená?

Tomáš soudu nadiktoval, kdo, který rodič ze společných peněz rodičů mu má platit a který nemusí. A ještě to v návrhu soudu nastražil tak šikovně, aby si soudkyni všimla, že když on nechce nic od matky, tak aby to o to více osolili tomu zlému, krutému otci. Takto manipulativní byl.

„Já bych se chtěl nejprve soudu omluvit, že jsem si neuvědomil ty peníze. Já jsem na to zapomněl, nebyl to úmysl.
Dále bych chtěl říci, že já nemám vůbec potřebu, řešit něco soudní cestou. Já už mám i tak starostí nad hlavu. Už tak, tak že to stíhám a opravdu soud je opět něco, co mě přitěžuje a co mě prostě zabírá minimum toho času, co mám. Takže s toho důvodu jsem nechtěl nic řešit soudní cestou.



Bohužel celý prázdniny jsem se nesetkal vůbec s nějakým kladným postojem bavit se o výši výživného. Vždycky to bylo jenom, že nic nedostanu, to je celý. Prostě.
Najednou tady slyším něco jinýho. To, že nějaké platby byly v září a říjnu, to bohužel, bylo. 
Ale už to bylo u soudu, takže nechtěl jsem právě nic řešit.
U soudu to bylo od 2. srpna. 
Takhle předčasně. Nějakými dílčími platbami.“ Sám soudu vypovídá, že platby byly v září a v říjnu.

2. srpna tajně a křivě Tomáš udal otce soudu. Proto se už nechtěl a ani nemohl domlouvat. Proto neuvedl žádný kontakt. Proto na peníze od otce zapomněl. Proto se dalším penězům vyhýbal, nepřebíral si je.

Byla to od Tomáše na otce odporně hnusná past, pěkná křivárna. Nešlo nic dělat jinak. Chtěl se soudit a také si to až k soudu dotáhl. A způsobem, jaký jsem zde popsal.

Když obdobně manipulativně, tak plačtivě spustil na sociálním odboru, není divu, že mu hned podlehly. 

Soud zjistil, z rozsudku je zjevné, že jsem mu platil nejenže dříve, než jsem měl, ale dokonce více, než pak určil soud. Výsledek - vysoudil si polovinu z toho, co soudně požadoval. Takže i v tomto drtivě prohrál.

Faktem je, že již 2. srpna Tomáš v návrhu soudu oznamuje skutek, který se teprve, až od září, stane.

Faktem je, že otce v září soudili za skutek, že prý si od září dobrovolně neplní vyživovací povinnost.
Faktem je, že se soudil skutek, který se nestal a z mnoha důvodů dokonce ani nemohl stát.

Faktem je, že nám, rodičům, soudkyně rozsudkem zrušila společné hospodaření, společné vyživovací povinnost, i povinnost se zastupovat. Přestalo platit ono manželské MY, a vzniklo – každý za sebe.

Takto nám to zařídila soudkyně okresního soudu Třebíč. 
Jen jeden rodič byl za naší společnou vyživovací povinnost u našeho dítěte souzen, a odsouzen. A ten druhý ho dokonce v placení ani nemusel zastupovat, tedy nemusel předcházet škodám, problémům ...

Takto to naší rodině třebíčský, demokratický a nezávislý soud zařídil.

A co ten druhý rodič, jak ten druhý si plnil vyživovací povinnost u našeho dítěte?

Největší pikantností je, že manželka mu ten rok nezaplatila ani korunu. Ani nijak jinak se nepodílela.

Ona si u Tomáše ten poslední rok vůbec neplnila vyživovací povinnost. A sociální odbor to věděl. Já jim to říkal. A jak se s trestním činem neplněním si vyživovací povinností u rodiče vypořádal sociální odbor?


Sociální odbor uvádí, jak matka nemohla bez Tomáše být, žít, nemohla ani poklízet, jak za ním tajně utíkala. Až tolik ji vychválil sociální odbor. Ale že si Tomáše neplnila vyživovací povinnost, že mu nic neplatila a ani nijak jinak se nepodílela, tím se už sociální odbor nepochlubil. Ani tím, že jenom díky otcovým penězům má Tomáš ukončené středoškolské vzdělání. Matka se na něj zcela vykašlala.

A sociální odbor to věděl. Věděli, že si matka si celý rok u Tomáše neplnila vyživovací povinnost.

Ale to jim vůbec nevadilo, to nikde ani nezmiňují. To soudu záměrně zatajili a místo toho chrlili vymyšlené pomluvy a lži na otce. I to mohl být důvod, proč mě z procesu vyloučili. Aby sociální odbor mým vyloučením před soudem záměrně ututlal trestný čin matky. 
Neplnění si vyživovací povinnosti u jednoho syna, druhého syna odkopnout jako prašivinu, nedokázat vysvětlit, proč vlastně rozbíjí rodinu, mít jen základní vzdělání a vždy jen minimální mzdu a při tom žádat soud o dcery do péče, to by nemuselo dopadnout dobře. A o tom všem sociální odbor věděl.
Otec prostě musel zmizet, museli ho odstranit.

Jak je slyšet z nahrávky od toho soudu, Tomáš si byl až moc vědom, že křivě obvinil otce, že otec nic špatného neudělal. Proto se soudu hned první větou omluvil. Ale otci se nikdy neomluvil. Ba co více.

O rok později, jen co se zmocnil rodiny, si něco podobného zopakoval a ještě v daleko brutálnější podobě. Jen tak si na otce vymyslel exekuci. Opět narafičil past. Opět tajně a opět ihned k soudu.

A opět vše vylhané, jím zákeřně připravené. Já jsem se o tom všem dozvěděl, až když mě přišel exekucí příkaz. Po mě peníze opět nechtěl, ani se nezmínil. Ale soudu se zmínil. Soudu ano.

A jakou měl pak obrovskou radost, když se mu podlé dílo proti otci podařilo, když mi způsobil takovou škodu. Když jsem se ho pak písemně dotazoval, proč mi uděl takovou škodu, tak mi kromě jiného odepsal.  „Jsi jen zrůda, drž hubu a plať.

Na základě těchto hrůz jsem požádal o snížení výživného. Pouze o snížení výživného.
Je roztomilé, jak to první křivé udání otce soudu o dva roky později a písemně Tomáš vysvětluje dalšímu soudu. To, co s takovým pláčem přiznal u prvního soudu v Třebíči, to brněnskému soudu zase popřel. Matka mu nosila složenky na výběr peněz ode mne, on si je záměrně nepřebíral. Soudu řekl, že nějaké platby v září a říjnu bohužel byly, ale on už to nechtěl řešit. A to byly právě ty složenky na výběr peněz.

A jakpak to celé o dva roky později a písemně Tomáš popsal brněnskému soudu?

"O těch složenkách jsem nic nevěděl až do dalšího řízení, …..

Tam se otec hájil tím, že mi chtěl vždy platit a na důkaz toho si donesl okopírované složenky.

Proto jsem se také nerozpakoval v lednu letošního roku poslat na mého otce exekuci, protože vím, čeho všeho je schopen a dokázal to již v minulosti několikrát."

http://www.klusak.info/iv-exekuce/87-proc-.html

To je pravá duše Tomáše. Udělal neuvěřitelnou prasárnu na otce. A místo pokory, omluvy, tak opět útok a ještě tu jeho prasárnu vylepšil tím, že za ni otce zase trestá.

On je nad otcem, on je tím vyvoleným, A vždycky byl. A proto se ani nerozpakoval s exekucí na otce.

On přece on ví, čeho je otec schopen. Ale čeho je otec schopen, co mu kdy udělal, to už se nikdo nedozví. Opět pro další soud křivě udává otce, opět jen podvádí a lže.

Jenom msta, zákeřnost, ty nejsprostší, nejpodlejší křivárny, trvalé udávání, žalování, co nejvíce škodit – nato se ani nelze připravit neb ani netušíte, kde a s čím udeří, co kde a komu na otce udal.  To je jeho svět.

Bylo štěstím pro rodinu, že vypadl z domu.

A jak tehdy dopadlo to snižování výživného pro Tomáše?

Soudkyně byla ze skutků Tomáše proti otci tak zděšena, že Tomášovi výživné nejenže nesnížila, ale okamžitě je zrušila. A Tomáš po tom a přímo u toho soudu odvrhl otce. Dobral od otce poslední korunky, a když mu došlo, že další už nebudou, tak otce odkopl. U soudu prohlásil a je uvedeno v rozsudku, že s otcem už nechce mít nic společného. Tomáš a přímo v soudní síni odvrhl otce.

A ještě jeden příběh ohledně mého výživného pro Tomáše.

Já Tomášovi platil a to dříve než jsem měl a dokonce více, než pak rozhodl soud. Bývalka mu neplatila vůbec nic. Ale Tomáš po rozbití rodiny potřeboval důkaz, že otce nic špatného neudělal. Že udal soudu z neplacení výživného správně. Že on měl pravdu. A k tomu opět využil matku. 
I na tomto příběhu je zjevné, že zcela ji ovládá.  
Jako důvod rozvodu v návrhu bývalka soudu uvedla, že prý otec přestal platit výživné Tomášovi a on se musel obrátit na soud. A Tomáš má tímto návrhem alibi, že otci nic špatného neudělala, ale naopak. Špatný byl otec.

Ani náhodou nešlo o to, že bych přestal platit. To je nesmysl. Ale takto tov návrhu soudu není uvedeno náhodou. Takový popis situaci zcela mění. Protože když otec přestal platit – tak vlastně už měl určeno, už bylo dohodnuto, kolik platil. Přece platil – a přestal. To bývalka uvádí soudu. Až když přestal platit, až pak se musel Tomáš obrátit na soud. To je přece normální, v pořádku. Ovšem ono to bylo úplně jinak.

Takže jak vidíte, opět jen podvod, lež, pomluva, křivé obvinění opět uvedli soud v omyl a opět to bylo záměrně. Ale to ani zdaleka není na tom soudním procesu nejhorší.

Uvědomme si, že bývalka, že matka Tomášovi neplatila vůbec nic. Celý čtvrtý ročník. A rozvádí se proto, že prý otec nechtěl platit. Jenže platil, ona naplatila. Důvod rozvodu jako od těžce duševně nemocné ženy.

A nyní si připomeňme, jaký důvod uvedla soudu při rozbíjení rodiny, tedy soudu o děti …

Skutečně po takových návrzích soudu chce někdo tvrdit, že je zdravá, že toto je normální, běžné?

Samozřejmě, že ani ten návrh soudu na rozvod není z její hlavy. Jako ani ten návrh soudu o děti. proto jsou to tak nesmyslné bláboly. To je Tomášovo dílo. Ten přece řídil asociální odbor a ti společně to takto za duševně nemocnou matku vyřídili.

Rozvodový návrh má Tomášovi sloužit jako alby, jako důkaz o jeho čestnosti a o krutosti otce. Takto opět využil matku a opět v tak fatální věci. Jak vidíte – pro Tomáše všechno.

Jeden větší podraz jak druhý a třebíčské soudy ty křivé, naprosto nesmyslné návrhy ihned akceptují. 
Je zázrak, že po tolika a tak křivých návrzích a soudních masakrech jsem se ještě neoběsil.

Akceptováním tak křivého, dokonce zločinného návrhu soudce kryl trestný čin matky neplnění si vyživovací povinnosti. A nevinného, toho, který poctivě platil, toho rozsudkem kriminalizoval.

http://www.klusak.info/iii-rozvod/37-navrh-soudu-rozvod.html

Trojí třebíčské souzení a tady máte demokracii v praxi, takto pracují naše nezávislé soudy:

1. Křivě a tajně Tomáš otce udal soudu ze skutku, který se nestal a ani nemohl stát.

2. Křivý, zcela nesmyslný návrh soudu, který se tajně poslal ze sociálního odboru, rozbil rodinu.

3. Křivý, zločinný návrh soudu, který rozsudkem kriminalizuje otce a udělal alibi matce, nás rozvedl.

A Tomáš byl u všeho. 3 návrhy soudům, které jsou křivější než křivule, bizardní, nesmyslné, absurdní … které posílali soudu tajně, všechny tři bez a bez problémů jim a zcela hladce u soudu prošly.  
Přitom se jednalo o tak zásadní věci. A takto se podvádí, takto se lže a přímo u soudů.

1. Prý si otec neplní vyživovací povinnost.   2. O děti.   3. Rozvod.

Rozvedli nás – a světe div se – opět byl důvodem Tomáš. Ale už ne pro ty bláboly, pro ty nesmysly, co ze sebe pro své podvody vypotili na sociálním odboru či na úřadu ombudsmana. U rozvodu je ten důvod zase úplně jiný. Ale ani to není všechno, co se souzení týče. Třebíčský soud – to je děs a hrůza, to je katastrofa.

Ještě tu máme soud při dělení majetku a zcela jiný důvod rozbití rodiny. 
Při něm si bývalka zázračně vzpomněla, že jsem byl pořád doma, a že jsem přímo vybudoval zahradnictví, zatím co ona se perfektně starala a vychovávala děti. Tedy i o Tomáše. A proto ji ze všeho, tedy i ze zahradnictví, náleží polovina. A tu polovinu ze všeho také dostala.

Jo a rodinu prý rozbila proto, neb měla jiné představy o životě. Takže – žádné problémy s manželem.

Jen nechápu jaké jiné představy, když manžel byl prý formální, odstěhovaný.

Doma kralovala jenom ona. Proto jak ty její představy vypadaly, to je vidět na stovkách a tisících fotek.

Jen bordel a smrad, nestarání se, nevaření, nepoklízení … to byly nejen její představy, ale i realita.

To je soudní masakr, když stejnou věc se každému soudu popisuje zcela jinak a nic se s tím nedá dělat.  
Který soud má člověk brát vážně a který je jen soudcovské harašení?

Brněnská soudkyně byla zděšena z toho, jak krutý byl ke mně Tomáš, jak mě týral. A okamžitě Tomášovi zrušil výživné. Brněnský soudce byl v šoku z toho, jak se ke mně Barbora chovala a následný soud ji za to zrušil výživné. Jakuba matka odkopla. V psychocentru Třebíč jsme před rozbitím rodiny řešili, že je doma nehorázný bordel a z něho smrad, že se nestará, nevaří, nežehlí, nepoklízí, … že celé měsíce a roky jsem jen o suchém chlebě …

A po tom všem, třebíčský soudce při dělení majetku přisoudil polovinu matce s tím, že zatím co já jsem podnikal, tak matka skvěle vychovávala děti, perfektně se starala nejen o děti, ale i o dům, úklid, vaření.

Takto se u nás řeší týrání v rodině a nestarání se, nepodílení se.

Soudce nejenže kryl tyranii v rodině a již dvěma soudy „odměněnou. On ji dokonce vychválil a odměnil.

Dělení majetku je dávno skončené, dávno vyrovnané.

Ale jak jinak vysvětlit, jakou obrovskou moc má sociální odbor a jak jejich rozhodnutí má nedozírné následky například i na dělení majetku.

Já vybudoval zahradnictví, já byl pořád doma, já pořád dřel. A mnohdy celé měsíce a o suchém chlebě. Všude ti jsou výsledky mé práce. Ona mi pomáhala pouze, když na ní bylo vidět, když se mohla chůubit, respektive stěžovat si, jak se nadře. Něco dělala, jen když se ji chtělo a o kvalitě raději ani nebudu mluvit. Stačilo ji cokoliv říci a už se urazila, a už nedělala. Ona přece všechno dělala dobře. To je vidět na fotkách, jak to vypadalo doma. A později již vůbec ni nedělala. Dokonce zahradnictví ničila pomlouváním mě, tak že ještě páchala škodu. Mě, tedy vlastní rodině. 
Děti od pomoci mi odrazovala, že prý je to moje práce, že prý by dělaly za mě, místo mě a tak místo práce se mi ještě posmívaly. Jak jsem pšpatný podnikatel, že pořád jenom pracuji a podobně. A to ona zcela podporovala, dokonce je k tomu vedla. 
Doma se nestarala, nepodílela, všude byl neuvěřitelný bordel a smrad. Nevařila. Vybydlela dům a když odjížděla, díky její péči nám zde zanechala totálně zničený dům. Ten si pak s jejím souhlasem a příslibu peněz Jakub opravil. A vše zaplatil. Když bylo hotovo, matka mu jen vzkázala, že neměl být blbej a něco dělat, že neměl být blbej a něco platit. Takto se s ním vyrovnala. Až když to bylo hotové, až pak nastavila ruku, a že ze všeho chce polovinu, že má na to nárok. Až tehdy, až 4 roky po odchodu pochopila, že zahradnictví bylo společné. A když pochopila, najednou jsem nebyl ani odstěhovaný, ani formální a hned si pro polovinu ze všeho, tedy i z toho opraveného natáhla ruku.

A polovinu ze všeho i dostala.

A jen to jenom díky podvodům sociálnímu odboru, který ji dal potvrzení, jak by nikdy neodvrhla dítě, zatím co otec dítě odvrhl. Proto všechno to, jak se starala, jak se podílela, jak škodila, jak vedla děti k nenávisti a k posmívání se otci … to všechno zůstalo soudu o děti, soudu o rozvod i soudu o majetek utajeno.

A naopak. Od soudů dostala nálepku, jak se vzorně starala, jak měla všechno v pořádku, jak výborně vychovala děti, prostě - jak to byla úžasná matka.

Přece dostala děti, přece dostal polovinu z majetku.

Takto se u nás soudí, takto se soudy v podvodech  a zločinech na rodinách, na dětech vzájemně podporují, takto spolupracují se sociálním odborem, takto ho kryjí.

Jeden soudce nám rozbil rodinu, že prý jsem odstěhovaný, formální. Tak proto.

Druhý soudce mi ze všeho mého, co jsem až doposud vybudoval, nařídil vyplatit polovinu, že prý to bylo společné. Tedy zcela popřel to, co soudil první soud.

A v obou případech okamžitě a lehce vyhrála bývalka ty nejen nesmyslné, ale dokonce zcela protichůdné  návrhy soudů a já byl soudci takto sprostě a krutě podveden, podražen.

To je ta spravedlnost, demokracie, nezávislé souzení? A za to mají dostat přidáno a doplatky.

Vždyť to jsou do nebe volající prasárny. Jejích zločiny na lidech je dohání k sebevraždám.

A je za to ke krásným platům. Taková je naše demokracii, takové je naše soudnictví.

Rudí komunističtí soudci z padesátých let by vybledli závistí, jakou moc mají a jak ji zneužívají, jaké prasárny páchají na souzených dnešní prý nezávislí soudci, soudy.

Na počátku byl nesmysl, podvod, zločin od sociálního odboru na mě. A ten se semnou potáhne, ten mě bude pronásledovat, neustále za něj budu platit až do smrti.

Tomáš je chronický lhář, podvodník, manipulátor profesionální úrovně. Připravuje pasti, záměrně způsobuje problémy, škody, aby pak ze zálohy a co s největší razancí udeřil. Záměrně páchá jednu hrůzu za druhou. A to jeho oslovování mě. Přímo mě říkal a pak už jen psal, že jsem psychopat, sajrajt, zrůda …

Za takového se tak hrdě a neochvějně staví sociální odbor nejen Moravské Budějovice, ale i Rosice.

A všechny ty kontroly a vyšetřovatelé. I úřad ombudsmana. Takovému oni věřili a doposud věří úplně všechno. A mně se nikdy nic nevěřilo.

Až pak, až jsem měl dostatek důkazů o tyranii, podvodech a krutostech Tomáše, až proběhlo soudní odhalení, až pak jsem začal podávat stížnost na sociální odbory Moravské Budějovice a Rosice, které Tomáše tak bezmezně a ve všem zcela podporovali.

A jak se zjistilo při krajské šetření, Tomášovi úplně všechno na sociálním odboru žrali i s navijákem. Proto tak šílené postupy a proto nikdy nic nešlo a ani už nepůjde vysvětlit. Pravdu znají všichni. Tomáš řídil, Tomáš úkoloval sociální obor Moravské Budějovice. Jeho zakázku vyřizovali, to pro něj se rozbíjela rodina.

Nepřizpůsobivý, agresivní, bezcitný tyran celé rodiny prostě musel pryč. To byla naše záchrana před ním. A pro něj šance pochopit, že si nemůže dělat, co chce. Že si nemůže zotročovat rodinu k obrazu svému. 
Byl to správný krok, dobře nám psycholog poradil. Nechápu, jak za ten nezbytný, za ten nejlepší krok mě zmůže sociální odbor odsuzovat a dokonce trestat? Jsou vůbec normální?

Copak oni neví, že když je v rodině agresivní, nepřizpůsobivý, nebezpečný tyran, že musí pryč? Oni to chápou přesně obráceně. Oni za to pronásledují a trestají oběť tyrana. Tací jsou to odborníci.

Ale i tak. Když se jim to tolik nelíbí, tak za to mají odsuzovat psychologa, který nám to poradil.  Proč otce?

Tomáš odešel z domu.

V září jsme absolvovali výše popsanou soudní šaškárnu a pak už jsem Tomáše do rozbití rodiny neviděl, nemluvil jsem s ním. Doma byl klid, pohoda. Ani jedna hádka.

O tom, jak si Tomáš připravoval budoucnost, o tom jsem se dozvěděl až později, z děje. A všechno to mé podezření krajské šetření potvrdilo. A ještě mi dodali další důkazy k mému tvrzení. U všeho byl Tomáš a Tomáš byl důvodem rozbíjení rodiny. Kvůli němu se rozbila rodina. Jen bylo potřeba to nějak hodit na otce.

Po odchodu z domu jistě Tomášovi došlo, že za rok končí gympl a pak že se jeho situace stane zoufalou. Že po gymplu nebude mít nic. Ani kde bydlet, peníze, zázemí … prostě - nic. A tak si poradil tak, jak byl celý život zvyklý. Podvody a lhaním a plakáním o své zoufalé situaci, za kterou on samozřejmě vůbec nemůže na těch správných místech.

Tomášův spolužák na gymplu byl synem šéfové sociálního odboru. Celý gympl krmil historkami o krvelačném otci a jak on je jeho obětí. A ten to tlumočil doma své matce. Aniž by se mě někdy sociální pracovnice na něco ptala, aniž by si cokoliv zjišťovala, tak situaci v rodině znala pouze a jen z vyprávění od Tomáše. A ten lhal a lhal a lhal. Čím více lhal o otci, tím pro něj lépe.

Sociální odbor nikdy neprovedl žádné šetření, přestože v rodině byl v ten čas prvňáček a Tomáš jim vykládal o otci takové hrůzy. A oni nic. Oni vůbec nic. Není divu, že jsem o pomluvách a lžích z toho úřadu neměl ani ponětí. Ani o tom, co se z úřadu na rodinu chystá. Se mnou nikdy nic neřešili, mě nikdy nic neříkali. Nebylo co vysvětlovat, nebylo proto čemu se bránit. Nic nebylo. Ale tajně se chytalo.

Jediným zájem Tomáše, jeho životní nutností bylo rozbít rodinu, aby si mohl matku odtáhnout do Lukovan, kde ona měla prázdný domek. Zbavit se otcem, který jediný se mu dokázal postavit. A odtáhnout si matku do Lukovan. To by mu dalo bydlení, zázemí, to by ho zachránilo.

Matku zcela ovládal, ta se ho bála, matka nebyla překážka. Tu tak oblbne, že ještě bude ráda, že zničí rodinu, že kvůli němu bez zaváhání odkopne syna Jakuba. Ona už neměla rodiče, neměla sourozence. Rodina bylo to jediné, co měla. A přesto rodinu bez zaváhání zničila a při tom jen tak jedno dítě odkopla. Tomáš věděl, že nikdo s ní rozbíjení rodiny nebude řešit, nebude ji přemlouvat. Ani neměl kdo. Měla jen tu rodinu. Věděl, že ze strany matky nic jeho záměr neohrozí. Matka bude skákat přesně tak, jak Tomáš bude pískat. Věděl, že před manželem o ničem ani nepípne. Že o rozbíjení rodiny matka s manželem nebude jednat. Že rodinu rozbije bez jakéhokoliv domlouvání manželem, dokonce i bez informování manžela. 
Prakticky postupovala, jako by rodina byla jejím výhradním majetkem a manžel v ní neměl žádná práva.


Problém bude otec. Toho potřeboval od dění v rodině zcela odstavit. Potřeboval to zařídit tak, aby se otec o ničení rodiny dozvěděl co možná nejpozději. Aby o zahájení toho neměl ani ponětí a nemohl proti tomu nic dělat. Až se otec o ničení rodiny dozví, aby už rozbíjení rodiny bylo v takové fázi, aby už s tím nemohl nic dělat. A i to se mu díky ovládnutí sociálního odboru zcela podařilo. 
Přece odstěhovaný Tomáš u všeho byl. A od začátku. Zatím co otec o ničem neměl ani ponětí.

Potřeboval zajistit i to, aby úředníci otci nic neuznají. Aby sociální odbor vycházel pouze z toho, co on jim nakuká. Jakékoliv prověřování si něčeho, jakékoliv šetření úředníků, by ho odhalilo. Proto musel z děje odstavit otce. Bez toho by to nešlo. I to se mu zcela podařilo.

A musí to proběhnout rychle, neb konec školního roku se blížil. Na ten další už musí být všichni v Lukovanech. A i to se mu zcela podařilo.

Je 1. duben 2007 a tady celý děj zastavíme.

První obětí lhavosti Tomáše a podvodného sociálního odboru byla tehdy šestnáctiletá Barbora. 
Měli jsme perfektní vztah. Doma se musela alespoň trochu učit. Za klukama jen přes den a v běžné intenzitě. Studovala první ročník střední školy. Já vždy dbal na učení, učení se doma vše podřizovalo. Měli k němu výborné podmínky. Takže doma po odchodu Tomáše všechno v pořádku, respektive v klidu.

Pět měsíců po odchodu Tomáše z domu se zde vše prudce měnilo. Barbora začínala být na mě sprostá, bylo ji jedno, co říkám, co požaduji, za absolutní podpory matky si dělala, co chtěla. Tedy především se neučila a věčně byla mimo domov. Objevila se zde zcela nová slova, jako že se mě štítím, nenávidí, nesnáší … Nic jsem nechápal, nerozuměl jsem tomu. Přece jsem ji nic nedělal,neříkal a ona takto. Až po létech mi došlo, že chtěla, že potřebovala vyvolat hádku, konflikt, abych ji třeba uhodil, protože potřebovali na mě něco mít, neb už se sčuchli s Tomášovým plánem. Ale o tom jsem tehdy nevěděl.

Po zkušenostech s Tomášem a kam to nakonec vedlo, jsem nic neřešil. A pak to přišlo. Vysvědčení a první pětka. Řekl jsem manželce, když jste takové kamarádky, tak si to s ní vyřiď. A ona, že ano. Za týden jsem se na to ptal, a ona, že prý si to ještě nevyřídila. A za další týden to samé. A to samé i za další týden. Učení dcery bylo matce jedno a pětka na výzo ji vlastně ani nezajímala. Nedalo se nic dělat, přece ji to nemohlo projít, jako by se nic nestalo. A tak po třech týdnech jsem musel začít pětku řešit já.

Řekl jsem tedy Barboře, že se bude učit, že omezí toulání se, a že nepůjde na zábavu, na kterou chtěla za týden jít. A ona to přijala. O nic tak velkého nešlo, nic se nedělo. Takže bylo vyřízeno.

Matka první Barbořinu pětku na výzo vůbec neřešila, po třech týdnech jsem to vyřešil já. A jistě správně.

Jenže do toho vyřešeného problému se ihned vmísila matka. A hned mě obvinila, jak já ničím dítě,

jak dítě nemá žádnou zábavu, volnost, jak já po ni chci jen samé jedničky,jak já jsem krutý, bezohledný … Že má jen jeden život a že já ji ho ničím, že ji psychicky týrám, že není jen škola …

Ačkoliv to bylo s Bárou právě domluvené, hotové, tak okamžitě se toho chytla a hned do mě

– jak tady nebude, jak se zabij …. jak skočí v Třebíči z mostu

A na to hned matka pokračovala:

Vidíš, co děláš, za co můžeš, jak všechno ničíš, jak jsi hrozný?

Nebyla hádka, já na nic neodpovídal, já mlčel. Já si to jen vyslechl a ani jsem nedutal, neodpovídal. Co na to vydírání, vyhrožování smrtí od dítěte a takové podporování vydírání matkou chcete říci, udělat? Neuděláte nic dobrého, jen věci špatné. Mlčet a odejít bylo to nejlepší.

Skutečně chce někdo tvrdit, že je zdravá?

A věřte, to se zmiňuji jen o několika situacích. Ale těch bylo. Pěkné bylo, jak se například zřekla toho, být mou manželkou … Prostě jen tak. Ona se tak rozhodla a tak to pro ni mělo platnost.

Skutečně chce někdo tvrdit, že je zdravá?

Ještě ten večer jsem se já a s tímto obrátil na psychocentrum Jihlava. Řešila nás pobočka Třebíč.

Šli jsme tam pouze a jen proto, jak se ke mně Barbora chová a jak ji k tomu matka navádí, jak ji v tom podporuje. Úplně stejně, jako před tím podporovala Tomáše. Oni nic, otec je problém. Ale už na druhé návštěvě se to stočilo na to, jak manželka nic nedělá, nepoklízí nevaří, nestará se, jak je to všechno jen na mě, jak já dřu každý den od rána do noci a jsem jen o suchém chlebě ….Taková byla u nás situace.


To je ten důvod, proč s takovou jistotou pořád tvrdím, že na mě ani nemůže říci nic špatného. Nic špatného na mě neexistuje, nikdy se neřešilo. Špatná byla ona. Ale ona za to nemůže. Ona je nemocná.

Já jsem doma dřel od rána do noci, sedm dní v týdnu, za mnou je ohromné dílo. Uvědomte si, že jsem přímo doma a z ničeho vybudoval zahradnictví, které se zabývá pouze sazeničkami, zeleninovou sadbou. Takže tisíce a desetitisíce rostlin v sadbovačích nebo pouze v malých květináčích. Nic jiného. Je to jako obrovské hospodářství, kde máte stovky a tisíce zvířat. A mláďat. A to je práce pořád. Stejně tak moje zahradnictví. Práce pořád.

A ona dělala, jen když se ji chtělo, ale hlavně, když k nám někdo přišel. To by se přetrhla. A ústa se jí od chlubení nezastavila. Přitom nikdo z nich, co ji tu chválili, u nás doma nikdy nebyl, nikdy nic neviděl. Nic od nás nejedli. Jen ji slyšeli. A když spustila:  To víte, čtyři děti, pořád vařit, pořád poklízet, o všechno se starat, a k tomu do práce, a pak ještě zahradnictví …. Kdo by ji nepolitoval. A protože všichni věděli, jak dře, kolik nadělá práce, pak už neměla důvod cokoliv dělat. Proč by dělala? Přece všichni vědí, kolik nadělá práce. Ale už nevěděli, že u doktorky jsme řešili, že je doma nehorázný bordel a z něho smrad, že vůbec nepoklízí, nestará se, nevaří.

A proto ona se vším souhlasila a slibovala nápravu. I s dcerou, i s Barborou. Ani Barbora nic z mého nepopřela, ale naopak. Se vším, co jsem tam uvedl, souhlasila. A také tam slibovala nápravu.

A to se nezmiňuji, jakou mi tu udělala pověst, když tak vychvalovala Tomáše? Ani jedna pochvala. A to byl také obrovský problém. Protože zatím, co já se dřel, tolik toho udělal, o tolik se staral, tak ona všechno ničila. Kdo by nakupoval v zahradnictví u tak zlého, u tak špatného otce? Ale nešlo ji to vysvětlit. Pořád takto škodila. Falešná pochvala od cizích pro ní, když ji někdo politoval, to byla pro ni ta nejvyšší hodnota. 
A závistivci ji proto takto vychvalovali, aby jí tím od práce, od pomoci mi odrazovali. Prý ona už byla v práci a také jsem jí tam nepomohl, tak co by mě pomáhala. To by dělala za mě, místo mě. Nemáte tušení, jak na toto náramně slyšela. Proto to mohlo dojít tak daleko. Prostě – duševně nemocná.

Až po létech jsem dostal písemnou zprávu z psychocentra, když jsem si na ni stěžoval. Je jasné, že tu zprávu psala a při tom mě za mé obvinění musela hodně nenávidět. A přesto musela moje slova potvrdit a jsou tam potvrzená, přestože ta správa i pro mě je v některých částech nesrozumitelná. Ale to je záměr a už reakce na mé obvinění, že zatím co se mnou vylepšovala vztahy v rodině, tak za mými zády s manželkou tajně připravovali odchod do Lukovan. Takového vola ze mě udělala ta rodinná poradna.

Zcela určitě se tam nejednalo, neřešilo nějaké rozbíjení rodiny, Ale naopak. Vše se tam vyřešilo, tedy manželka slíbila, že se bude starat, podílet, poklízet. Že nebude navádět dceru proti otci …

http://www.klusak.info/psychocentrum-a-phdr-mlejnkova/139-des-jde-z-psychocentra.html

Ve zprávě se uvádí, že jsem oznamoval týrání v rodině. To se tam řešilo. Moje týrání. A že si tam vše ta povedená doktorka, co píše o rozvodu jen vymyslela, to se dá z textu snadno odvodit. 
Já nás přihlásil do psychocentra kvůli Barboře. Tam jsem pak oznamoval týrání. Ale dle doktorky jsem je prý nemyslel vážně. Takže my jdeme za doktorkou pro zlepšení vztahů rodině, tam to dle doktorky dopadne katastrofálně, neb místo zlepšení je konec. To tam uvádí. A ještě uvádí, že budu žádat dcery do péče. To tam je. Ale pak píše - že já se těsně před koncem vzdám svého největšího trumfu a budu odvolávat týrání. Přitom z její zprávy obecnic o tom týrání, jak se řešilo, není, respektive, není vyloučené.

Tak proč bych to odvolával? Prostě – nesmysl. O nějakém ohrožení rodiny, o rozpadu rodiny, o rozvodu tam napadlo ani slovo, ani nebylo nic naznačeno. 
Vždyť po těch sezeních, až 11. dubna šla na sociální odbor a hned začala rozbíjet rodinu. A já ji16. dubna dal k narozeninám mobilní mobil. To je další důkaz – proč bych jí ho dával?

A také, proč by se v manželské poradně řešily a vyřešily obědy? Pak by přece nic z toho nemělo smysl.

Tím tvrzením doktorka kryje sebe sama, svůj nebývalý, neslýchaný podraz rodiče.

Já se na doktorku obrátil s tím, že se ke mně dcera chová velice špatně. S ničím jiným. A po několika sezeních její závěr zní -  že zakázka pana Klušáka se ukázala jako nereálná.

Bylo by zajímavé, kdyby paní doktorka musela odpovědět celou větou a jasně uvedla -Jaká zakázka?

Moje zakázka lehce prokazatelně byla ohledně dcery, že se chová k otci špatně. Proto jsme tam šli.

Ale když takové zakázky jsou pro rodinné poradny, pro psychocentra nereálné … Když se vám ještě za zády tajně domlouvá rozbití rodiny …Není divu, že i na ni jsem za to podal trestní oznámení. Za podvod.

Nyní se blíže podíváme na to její vaření. Tedy, že se u nás nevaří, že jsem jen o suchém chlebě a přitom tolik doma tolik dělám. To se tam řešilo. I obědy. A vyřešilo se to tím, že se obědy objednají. A od 1. dubna jsme je já a Jakub začali brát. Snadno prokazatelně se u nás nevařilo.

A přestože i toto je tak jasné, tak přesto i toto sociální odbor zfalšoval, aby podvedl soud. V krajské zprávě uvedli, že vařila. Tedy že to mé tvrzení není pravda. Škoda, že sociální odbor neuvedl, pro koho vařila? Tomáš byl pryč, Barbora domů ani nejezdila. Vendulka měla obědy ve škole. A já a Jakub jsme měli od

1. dubna obědy z jídelny. A až pak začala rozbíjet rodinu. Prostě nebylo komu by vařila. Podváděli, lhali.

Další důkaz, že když je potřeba, tak se skutečnosti otočí, zfalšují, jen aby se jeden rodič záměrně vyzdvihl a ten druhý záměrně potopil. Ona vařila, já jsem lhář. A nějaké důkazy, fakta, ty sociální odbor nezajímá, nepotřebuje. jejich zvůle platí. Pořád a ve všem sociální odbor podvádí, lže, falšuje, jen aby jednoho rodiče co nejvíce poškodil. Křivě informovat soud, záměrně soud uvádět v omyl, to je jejich pracovní nástroj.

A nyní to bude velice zajímavé.

únoru a v březnu 2007 jsme byli několikrát v psychocentrumu Třebíč. A tehdy se jevilo, že se vše zlepšilo, či bude zlepšovat. Bývalka i s dcerou slíbili, že budou poklízet, pomáhat, podílet se, radit se

se mnou … že ke mně budou slušné …

Od 1. dubna máme konečně s Jakubem obědy, vše je v pořádku, situace se výrazně zlepšila.

10. dubna mám narozeniny. A doma nic. Jako by se nic nedělo, nikdo mi ani nepřál.

16. dubna má narozeniny bývalka. Dal jsem jí její první mobil, aby mohla být co nejčastěji v kontaktu s Tomášem. Ten si ode mne vzala. A dostala i květiny. Ale nic se neslavilo.

A doma byl klid, nikdo na mě nic nesváděl, nenadávali mi, byl klid. A to věští, že něco je ve vzduchu.

Několikrát jsem se ptal, jestli se něco neděje. Byl jsem matkou i Barborou ubezpečován, že se vůbec nic se neděje, že je všechno v pořádku, že nemám mít obavy. To jsem v ten čas o nich slyšel několikrát.

19. dubna jsme měli výročí svatby. Já dal bývalce víno, květiny, ona si vše vzala, já nedostal nic, nic se neslavilo. Opět jsem se ptal, opět stejná odpověď. Nic se neděje, nemusíš mít obavy, vše jev pořádku.

22. dubna, v neděli, mi manželka řekla – „Na ledničce máš papír, přečti si ho“.

Tehdy a takto jsem se dozvěděl o rozpadu rodiny, který oni už se sociálním odborem dávno začali.

Dle data napsání - už – 11. dubna.

Takto krutí na mě byli, takto mě podváděli, podráželi, lhali. Takto mi to předhodili, takto mi to oznámili. A to si ještě klidně před pár dní převzala mobil. A při tom se tvářila, jakoby nic, že je vše v nejlepším pořádku.

To je výsledek zcela prasácké akce sociálního odboru proti rodině, proti dětem.

Takto se tu jedná s otcem. Takto je tu rodina pod ochranou zákona.

Dál nebylo nic.

Já z toho šoku nebyl schopen slova. Stejně tak Jakub.

Jak vidíte, nebály se otci provést jakoukoliv prasárnu, i tu nejbrutálnější. Ony se v tom přímo pásly. Jen mi to takto předhodili, jako se předhazuje psovi ohlodaná kost. A bylo jim to jedno. Věděli, že od hodného otce, který pořád jen pracuje, že od něj jim nic nehrozí, ať mu provedou, co mu provedou. Přece už mu toho provedli. Jen jak mě Barbora a přes tím Tomáš oslovovali ukazuje, kdo byl tyran a kdo oběť.

Před rokem Tomáš a jeho křivé obvinění otce, že prý si otec dobrovolně neplní vyživovací povinnost, po něm Barbora s matkou mu vyhrožovali, vydírali ho hrozbou sebevraždy … a otec si to od nich vždycky vyžral až dokonce. Před nedávnem takový podraz v psychocentru. A nikdo nikdy mi nepomohl.

Ale i toto bylo úředníkům ještě málo.

Po létech toto období sociální odbor a úřad ombudsmana korunovali tvrzením, jak se prý matka a dcery bály chodit za Tomášem, jak prý za ním chodily tajně. Takové hrůzy, takové prasárny mi dělali v míře nebývalé, a pak šly hromadně plakat na úřad, jak chudáci ani za Tomášem nemohou, jak za ním musí chodit tajně. A prý jim to ohrožuje mravní vývoj. Takové krutosti už se nedá ani smát.

Po takových prasárnách a pak dalších nadprasárnách už jen přemýšlíte o sebevraždě, o ničem jiném.

Z nezvratných důkazů, z návrhu soudu a z krajské zprávy lze sestavit tento děj:

11. dubna 2007, aniž by rodiče měli nějaké konflikty, hádky, aniž by se v rodině kdy mluvilo o rozpadu rodiny, o rozvodu, tedy aniž by se dalo očekávat nějaké ohrožení rodiny, tak si plnoletý a z domu již dávno odstěhovaný Tomáš tajně dotáhl matku na sociální odbor Moravské Budějovice. 
Aniž by měl otec o něčem tušení, aniž by jej někdo o něčem informovali, tam matku ihned na té první návštěvě nechávají podepsat naprosto nesmyslný, křivý návrh soudu. A ten křivý návrh soudu stvořený na sociálním odboru Moravské Budějovice ihned posílají k soudu. 
Otec se o tom dozví až 22. dubna
To jsou fakta tak dokonale podložená důkazy, že o nich nelze ani pochybovat.

Takové oznámení mě rozpadu rodiny jsem pak uváděl i řešil u jiných soudů.

A ten způsob, jak se při tom Barbora zachovala, jak mi lhala, všechno tajila, to byl základ k mé žádosti o soudní zrušení jejího výživného. A i v tomto případě mi soud vyhověl.

Jednoznačně za to může sociální odbor a její pokoutní proniknutí do naší rodiny. Takto to tehdy zařídili, takto tehdy naváděli a manipulovali se šestnáctiletou. Po tom podrazu, po jejich odchodu z domu jsem se s Barborou viděl už jen jedenkrát. A to u soudu. Jen díky tomu podrazu řízeného ze sociálního odboru. Takto svými podvody a lhaním sociální odbor zničil život Barboře. Přitom v krajské zprávě se uvádí,  že ke mě Barbora neměla výhrady. Ovšem po tom, jak mě ujišťovala, jak se dušovala, že je všechno v pořádku, jak nemám mít obavy a přitom už nejpozději 11 dubna všechno věděla. V tom návrhu se přece jasně píše – že děti matka informovala. Děti ano. Ale ne otce. A ani Jakuba. 
Takovým podvodem, podrazem Barbora a navždy už přišla o otce, vnuci a vnučky o dědečka. A věřte, od duševně nemocné matky, která vždy měla jen minimální mzdou, toho také moc nedostane.

Krásná sociálně právní ochrana dětí od toho úřadu, krásně to vedou. Jako by jim nestačilo, že se po jejich zločinných zásazích do rodin sebevraždí rodiče, ještě chtějí, aby se sebevraždily i děti.

Já bývalku považoval a i prakticky jsem k ní přistupoval jako k duševně nemocné. A ona nemocná je. Proto ji může Tomáš tak ovládat.  Proto ji nemůžete 10 let vysvětlovat a pořád dokola, že má poklidit, uvařit … To už si zvyknete, že tak nebude činit. A už vůbec na ni nemůžete křičet. Čeho dosáhnete, když křičíte na nemocného člověka, který nic nechápe?  Za ty léta si zvyknete. Ona jen občas vařila, ale její potravinová hygiena byla tak ubohá, že časté byly bolesti břicha a průjmy. I proto jsem od ní doma nic nejedl.

Jeden případ na vysvětlení.

Barboře bylo 16, stalo se to těsně před rozpadem rodiny, na jaře 2007. Na kuchyňské lince mísa, ve které se zadělávalo těsto. Na to byla. A najednou byla plná vody a v ní Barbořiny kalhotky zasypané práškem na praní. Říkám jim oběma, že takto se to nemůže dělat, že je to mísa na jídlo, na těsto, a ne na podělané kalhotky. A reakce jako vždycky – „zase děláš problémy, zase se ti něco nelíbí, pořád něco máš. Mísa se pak umyje a nic se neděje“.Prostě – takto to budeme dělat pořád, ať se ti to líbí či nelíbí.

Jak toto chcete řešit se čtyřicetiletou babou, když i ten základ je nad jejich chápání a takto vychovává dceru? Necháte to tak, a jdete pryč. A samozřejmě – přestanete jíst jídlo z takových nádob.

To mé nejezení mělo svůj vývoj. Vařila jen to nejjednodušší a ještě s polovinou surovin. Brambory, pořád a jen brambory. Někdy jen tak, někdy k nim kousek sekané, někdy kolečko salámu. A to střídala se špagetami, vždy jen polité kečupem. Nic jiného. To byl oběd. Knedle se prakticky nedělali. Ty jsou pracné.

Stačilo jen říci, že už brambory byli 5x za sebou a už to začalo, jako u všeho – obviňování mě a sekýrování, jak mě se pořád něco nelíbí, pořád zvymýšlím, jsem prý mlsný, prostě, chyba je ve mě.

Ne v tom, že jsou týden brambory. Takže ani náznak, že by se něco mělo, mohlo změnit, zlepšit. To ani náhodou. Tím mě vlastně od jídla vyhnala. Tak jsem byl jen o chlebu a na tom, co lednička dá. Vzal jsem si k němu třeba kus salámu. To bylo každodenní, celoměsíční, roční stravování. Já byl pořád doma a pořád jsem pracoval. Já si nemohl jen tak něco koupit. Ale ani takové stravování nezůstalo pro mě bez následků. Občas proběhlo – tak děti, měli jsme tu salám, tatínek ho sežral, tak nemáme nic. Kdyby nám ho nesežral, mohli jste mít k bramborám salám. To otec za to může, že nemáte nic k bramborám. Když vás takto sekýruje a před dětmi, vše svádí na vás, tak mě vlastně od těch společných surovin a zásob, od ledničky také vyhnala. Ale ani tím to nekončilo. Ona někdy neuvařila, ale někdy také ne. A tak byli i ostatní jen na chlebě. A tak chleba samozřejmě bylo málo. A zase to samé – táta nám všechno sežral, už nemáme ani chleba, už nemáme nic. A takto vlastně pořád a vždy před dětmi sekýrovala otce. A otec přitom pořád ustupoval, aby neměla důvod, aby byl doma klid. Pokračovalo to tím, že jsem si kupoval přibližně poslední dva roky svůj malý chlebík, a jim jsem kupoval normální, velký. Takže i ten chleba jsem měl oddělený. Ale – co se týče jídla, v rodině byl klid a ona přestala vařit úplně.

Takto se mnou jednala. Místo nějakého pochopení, domluvy, sjednání nápravy, uvaření, tak sekýrování a pronásledování mě a vždy před dětmi. Až mě od všeho vyhnala. Takto plíživě, postupně. Ona nechápala, nebyla schopna chápat, že je něco špatně, že musí něco změnit. Ona přece vařila dobře, problém jsem já, že jsem mlsný a pořád se mi něco nelíbilo, pořád si něco vymýšlel.

A tak mě neustále o něco připravovala, až jsem neměl nic. Jen tu práci.

Celý dni jsem dřel, a byl o suchém chlebě. Někdy jsem měl svou vaničku sádla, ale byl jsem jen o chlebu. Zvykl jsem si. Hlavně že byl v rodině klid.

Jenže když se takto chová žena, tak vlastně zaostává. Ona se nevyvíjí učením, chybami a zlepšováním se na základě nápravy. Ona stejná jednoduchá jídla vaří stejně a stejně špatně. Ona nezískává zkušenosti, ten přirozený vývoj, posun. Je uvařeno, je. Tak co remcáš. Ale co se vaří, jak se vaří, jaká je u toho hygiena, jaký je výsledek, to už ji nikdy nezajímalo.

Já si zvykl, já vydržím leccos. Jenže pak syn Jakub začal pracovat v Martínkově a bylo jasné, že on nemůže být jen o chlebu. A právě toto jsme tehdy řešili v Třebíči s doktorkou Mlejnkovou. Ne že vaří blbě, ale proto, že nevaří vůbec. Proto jsme si od dubna 2007 objednali obědy v družstvu. 
Co se týče snídaní, večeří, tak to se nikdy nedělalo. Co si kdo kdy vzal, čím si to namazal, to měl. Místo přípravy jídla pro děti, tak ty krmila slovy, tak si něco vezmi. Něco si namaž. A bylo.

Při takovém letitém chápání a takovém letitém jednání nemělo cenu ji něco vysvětlovat. Ona je nemocná. Ona se považuje za bezchybnou, dokonalou. Ona i dnes tvrdí, že Jakuba neodvrhla. Ona za nic nemůže. To Jakub za všechno může. Přece věděl, že oni jdou do Lukovan. A když s nimi nešel, tak je to jeho chyba. Ona za to nemůže. A nemáte šanci ji vysvětlit, že všechno způsobila ona, že to ona ho odkopla. Jí nevadí, jí je jedno, že je Jakub pryč, že ho 8 let neviděla, že o něm nic neví. To nemá pro ni žádnou hodnotu.  Jedinou hodnotu pro ni má, že ona nic špatného neudělala. Prostě, je duševně nemocná.

Proto s úředníky tak „spolupracovala“ a proto jim na všechno kývala. Sociální pracovníci zneužili její špatný duševní stav k rozbití rodiny. Proto si za ní všechno vymysleli, a o všechno se sami postarali. Proto ani nevypovídala u soudu, neb by soudce hned poznal, že to nemá v hlavě v pořádku.

O tom je přesvědčil soudce, když dělil majetek.

Že jsem já špatný, to má zafixované. I to, že jsem týral Tomáše. Dokonce i s tím, že se to řešili v Třebíči, v poradně. To ona ví, a to vám odpřisáhne kdykoliv, třeba o půlnoci. To už lidem vykládala tolikrát, že je o tom naprosto přesvědčená.

Jenže soudce ji překvapil zcela zákeřnou otázkou. A jak se to řešilo?

A byla v pytli.

Poslechněte si zvukový záznam.

Jak soudce páčí z bývalky něco na mě a jak se to protokoluje. A když se chci bránit, tak jak mě vyhrožuje, jak mi to nedovoluje, že prý to on neřeší. Ale u matky, to řešil až moc horlivě. A když pochopil, že je bývalka zcela mimo, že z ní nic nedostane, že já mám pravdu, tak všechno o tom týrání z protokolu vymazal. Takto se falšuje, podvádí, takto se falšuje v protokolech, takto soudce kryl trestný čin týrání.

Já jsem tu nahrávku poslal policii a podal jsem na bývalku trestní oznámení za podporu týrání, pomluvu,

za křivou výpověď u soudu, za křivé obvinění.

Policie to samozřejmě uložila a tím ututlali i týrání v rodině i ono křivé obvinění.

Je to zvuk číslo 3.

http://www.klusak.info/viii-deleni-majetku/399-2-zvuk.html

Je úplně jedno, zda a kdo má pravdu.

Základ je, že matka u soudu vypovídala o týrání dítěte v rodině. Otec prý týral dítě. To vypověděla u soudu. I otec u soudu vypovídal o krutém týrání v rodině. Oba rodiče u soudu vypovídali o týrání v rodině. A to se zaprotokolovalo. Takže soudce od obou rodičů slyšel, že oba rodiče tvrdí, že v rodině probíhalo týrání.

Ale soudce to následně z protokolu vymazal, aby po o těch výpovědích o týrání nebylo nikde ani stopy.

A policie to bez jakéhokoliv prošetření také uložila, ačkoliv nemůže vědět, zda a kdo má pravdu.

Ani soudce, ani policii týrání v rodině, týrání dítěte nezajímalo, nijak si to neověřili, nic v tom neprovedli. Oni ten možný trestný čin týrání ze svých pozic kryli.

protože zda skutečně bylo či nebylo v rodině týrání, kdo vlastně koho týral, to ani soudce, ani policie nedokáže říci. A nedokážou to říci, protože se na to vykašlali. Je šuma fuk, co se vypovídá u soudu. 
Občan má ohlašovací povinnost, pokud ví o týrání. Já tyranii pořád ohlašoval, pořád se řešila v rámci rodiny. A když se rozbila rodiny, když jsem o ní informoval u soudu, policii, tak ze mě měli jen srandu. 
Brali to jako atrakci a náramně se tím bavili.

Hlavně u odvolacího soudu v Jihlavě. Tam, přímo u toho odvolacího soudu brali týrání v rodině, týrání otce jako něco naprosto běžného, samozřejmého. A mě jako nehorázného drzouna, který je tím obtěžuje.
Ale já to chápu. Kdyby se spustilo šetření, pak by se musel sociální odbor prohlásit za zločineckou organizaci. Když se nic nebude řešit, tak se nic neodhalí. A o to vždycky šlo. A proto jsme tam, kde jsme.


A nyní k tomu, proč Barbora tak ochotně napomáhala k rozbití rodiny.

Barbora se nechtěla učit, nechtěla chodit do školy. Jí zajímali kluci. S nimi chtěla být ve dne, a pokud možné i v noci. To jediné ji zajímalo v ten čas. Kluci. A to tady dost dobře nešlo.

Ale v Lukovanech s matkou, které je všechno jedno, kterou škola nezajímá, to půjde snadno. A taky že jo. Hned v dalším ročníku měla 6 pětek a ze školy ji vyhodili.

Matka má jen základní vzdělání, a dál nic. A nikdy ji to nijak netrápilo, nikdy neměla zájem si alespoň kurs udělat. Jak se sama často chlubila – „Učení, to je pro mě ztráta času“. Ona si totiž nebyla schopna nic naučit, zapamatovat. Šla koupit tři věci a cestou na dvě zapomněla. Ona brala na paměť i nějaké prášky.  Já se učím pořád. Proto vím, jak je důležité vzdělání, učení se, zlepšování se, pracování na sobě.

Matku nezajímala ani škola dětí.

Matka žila Bářinými mládenci, Bářinými vztahy. Ona je prožívala s ní, ona ji navigovala, řídila. To bylo samé – „A jaké má oči, a co ti říkal, co jsi říkala jemuAle to jsi neměla a to jsi měla takto. A kdy se máte sejít? Až po zítří. Ty jsi blbá, proč za ním nejdeš zítra“ ….Matce šlo pouze a jen o zážitky Barbory a to randění pak sama prožívala. Ona tím žila. Když Barbora přišla ze školy, tak se ji matka nikdy neptala, co nového ve škole, co se učili, zda má nějaké úkoly, jaké má známky, to ji nikdy nezajímalo. Ale jen kluci.

Proto matka nepotřebovala, neměla zájem, aby šla do školy. Z toho nic neměla. Ona chtěla od ní zážitky a ty donekonečna rozebírat. Proto ji posílala za klukama. Proto později, těsně před rozbitím rodiny Barbora ani nechodila domů, a spala kdo ví kde, a kdo ví s kým. V tom ji matka vždy a zcela podporovala.

Proto tolik toužila jít do Lukovan. Proto obětovala rodinu, Jakuba, otce, naváděla Vendulku a proto tehdy tak podpořila Tomáše. Měla jistotu absolutní svobody, absolutní volnosti. 
A proto o všechno přišla. A může a až do smrti za to děkovat sociálnímu odboru Moravské Budějovice.
To oni ji zničili budoucnost, zázemí, sourozeneckou skupinu. 
Až se tehdy prvňáček Vendulka v dospělosti dozví, proč přišla o rodinu, otce, bratra, zázemí, jak ji to zařídil Tomáš za podpory Barbory, určitě jim zato nepoděkuje. 
I ona za to může poděkovat především sociálnímu odboru Moravské Budějovice.

Přitom stačilo tak málo. 
O to krutěji, jako naprosto zbytečné se pak jeví běsnění sociálního odboru v naší rodině.

Stačilo, kdyby se sociální odbor choval, normálně, tedy podle zákona. A v zájmu rodiny, v zájmu dětí. Stačilo by, kdyby tehdy přišli a řekli – „Tomáš má problém, chce na vysokou do Brna, potřeboval by do Lukovan, a aby mu tam matka vytvořila zázemí“. Já bych jim řekl, „tak ať si táhnou“. Co také jiného?

Místo tak jednoduchého, naprosto běžného řešení, tak oni raději ihned a takto pokoutně, zločinně, rozbili rodinu. Jiné řešení neviděli. Přitom tímto způsobem řešení se postarali o celoživotní trauma pro děti.

A nejen pro ně. Až se jednou jejich děti dozví, jak se jejich rodiče chovali k otci a k bratrovi, že k otci byli tak krutí, tak podvodní, že jim bylo soudně zrušeno výživné, tak na ně zcela určitě nebudou hrdi.

O vztahu matka - otec nemohl nejen Tomáš, ale ani nikdo jiný uvést nic špatného, neb nic špatného nebylo. Otec byl dříč, hodně toho pro rodinu již vykonal, je za ním obrovský kus práce. Pořád byl doma. Přímo doma a z ničeho vybudoval rodinnou firmu, zahradnictví. A prodejnu. Proto jeho zásluhy musí zmizet, musí se ututlat. Ty nahradí vymyšlenými pomluvami a lhaním o otci. O otci se musí uvádět pouze a jen negativa. Ani jedno pozitivum. 
http://www.klusak.info/blog/524-foto-zahradnicti.html

Potřebuje vychválit matku, za kterou ale naopak není nic. Má jen základní vzdělání a proto vždy jen minimální mzdu či ještě méně. Zatím co otec měl podnikání a prodejnu v perfektním stavu, ona měla doma nehorázný bordel a smrad. Nevařila, nepoklízela, nestarala se … Proto musel být otec z procesu sociálním odborem vyloučen. Aby se nic neřešilo, aby se nezjišťovala skutečnost. A tajně. Aby ani o tom neměl ani tušení a nemohl se bránit.


Skutečný stav pod tíhou důkazů musel sociální odbor přiznat až o čtyři roky později až při krajském šetření. Při něm už musel přiznat, že se matka nestarala, nepoklízela. Ale hned to svedli na otce, jak on prý za to může. Matka se nestarala, neplnilas své povinnosti, tu ale kryjí, chrání, to sociálnímu odboru nevadí. A klidně to svedou na otce, který se tolik staral, tolik dřel. Takto záměrně křivě hodnotí rodiče sociální odbor pro soud, takto záměrně uvádějí soud v omyl. 
http://www.klusak.info/20-des-a-hruza


Sociální odbor kraji uvádí, že se matka nestarala, nepoklízela, neplnila si své povinnosti, ale prý za to může otec. Ale sociální odbor již soudu uvedl, že prý otec byl odstěhovaný, že prý manželství bylo prý jen formálním svazkem. Přece na základě toho tvrzení soudu spustili celý proces. Tak proč by matka nemohla poklízet, starat se, když byl otec odstěhovaný, formální? Jak pozná i dítě, tvrzení sociálního odboru si zcela odporují, oni lžou. Co je pravda a co je křivé úřednické svědectví pro soud?

Sociální odbor si jen tak udělal z otce rodiny, který byl pořád doma, odstěhovaného, formálního manžela. To nebyl omyl, spletení se, náhoda. To byl záměr. To bylo proto, aby otce z děje v jeho rodině mohli obejít, odstranit a do děje si dosadit, co a jak sami potřebovali pro své zájmy, pro začlenění Tomáše. 

Na sociálním odboru si jen tak vymysleli a poslali soudu, že prý je otec odstěhovaný, že prý manželství je jen formálním svazkem. O tom jejich návrhu soudu, o tom jejich sdělení soudu nelze pochybovat.

Ale kdyby to mysleli vážně, kdyby tomu skutečně věřili, pak by z podstaty toho úřadu muselo pokračovat:


Na základě těchto skutečností o otci jsme okamžitě spustili šetření, zda a jak si otec plní svoje povinnosti, zda a kolik platí na děti. Ale to nikdy nebylo, na to se nikdo nikdy neptal, nic se v tomto směru nezjišťovalo.

Jako by role otce v rodině byla sociálnímu odboru lhostejná. A proč? Vysvětlení je jediné. 
Protože sociální odbor věděl až moc dobře, že páchají zločin na rodině, na dětech, že záměrně křivě informují soud. Že to prostě není pravda. Proto nic nezjišťovali, proto se v tomto směru nic nešetřilo.

A za matku si výpovědi vymysleli sami dle potřeb pro začleňování Tomáše.
Důkaz?
Ty "údajně" její výpovědi jsou totiž tak kolosální nesmysly, že je matka ani nemohla vypovědět.

Přece musela vědět, že je její manžel už 17 let jenom doma. Že přímo doma podniká, vybudoval zahradnictví, které je zde všude a které nás živilo. Přece musela vědět, kolik má dětí. Proto ani nemohla takové krávoviny na sociálním odboru vypovědět. 
Kdyby byla tak pomatená, kdyby to skutečně vypověděla … 
Ale to jsou přece takové krávoviny, že by nikdy nemohly projít přes sociální odbor. 
Přece sociální odbor, když provádí šetření v rodině, musí vědět, kdo a kde jsou rodiče. Čím se živí, kde pracují, co už je za nimi. Na kontrole byli na jaře, kdy zahradnictví bylo v plné parádě, neb jsme živi pouze z jarního prodeje sazenic. A těmi to tu je v tento čas narváno. Přece jim muselo dojít, že je někdo vyrábí,  stará se o ně, že je někdo musí prodávat. A to všechno kdo? Manželka, která každý den v pět ráno odjížděla do Moravských Budějic do práce a vracela se odpoledne? Ta ne.  Prokazatelně věděli, že přímo doma otec pro rodinu vybudoval zahradnictví, ve kterém musí být a pracovat pořád. A přesto trvali na tom, že je otec odstěhovaný, že je manželství jen formálním svazkem. Během procesu o děti to nezměnili.

Takto to zde vypadalo na jaře při kontrole sociálního odboru. Takto to tu vypadá vždycky na jaře a v létě Hned jak otevřela ta zelená vrata z ulice, už na ni vykouklo zahradnictví v plné parádě. Pak musela projít řadou regálů s rostlinami do domu. Chce někdo i po tomto tvrdit, že si nevšimla zahradnictví, že netušila, že otec je pořád doma a přímo doma podniká, že přímo doma vybudoval zahradnictví?

Já jsem s ní jednal v prodejně. A tady mě vychvalovala až do nebe za to, co všechno jsem už pro rodinu udělal, vybudoval. Co všechno znám a umím, o co všechno se starám. Jenom chvála. Samá chvála.
Nemohl jsem tušit, že mě chválí jen tak, že už jsem z procesu vyloučený. Takto zákeřně se mnou jednala.

http://www.klusak.info/blog/524-foto-zahradnicti.html


Sociální odbor musí vědět - kolik je v té rodině dětí. A kór, když je prý tmelili. Ale dle popisu v krajské zprávě, sociální odbor prokazatelně nevěděl o rodině, o rodičích, o dětech vůbec nic. Prokazatelně ani nevěděli, kolik je dětí v rodině, a přesto je prý tmelili a prý i stmelili. 
Důkaz? 
V krajské zpráva sociální odbor chválí matku, jak se jí prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu. To tam jasně uvádějí. Snadno prokazatelnou pravdou je, že při tom úřednickém tmelení sourozenců matka, Tomáš, Barbora a Vendulka odkopli člena rodiny, odvrhli Jakuba jako prašivinu. A nevídaně brutálním způsobem a na věky tím tmelením totálně zdevastovali sourozeneckou skupinu.

O existenci Jakuba, tedy o jeho odvrhnutí matkou i sourozenci snad už nikdo nepochybuje.
To všechno jasně dokládá, že ani jeden z rodičů nevypovídal, že ani děti nevypovídaly. Ale že si to všechno na nás sociální odbor Moravské Budějovice jen vymyslel.

Rozbíjení rodiny zahájili na základě nesmyslného, evidentně křivého návrhu soudu vzniklého na sociálním odboru Moravské Budějovice. Otce rodiny od dění v jeho rodině na základě křivého obvinění a ještě tajně předem a zcela vyloučili. Za matku si „výpovědi“ vymysleli sami. A zřejmě i za děti.

Sociální odbor úkoloval, řídil devatenáctiletý, mimořádně krutý rodinný tyran, chronický lhář a profesionální manipulátor Tomáš. Proto o něm, o odstěhovaném Tomášovi je celá krajská zpráva, ve které je on prezentován jako svatoušek, jako ten, který zachraňuje, který tmelí a ochraňuje sourozence před krutým otcem, co odvrhává děti.


Nyní vám popíšu, jak se sociální odbor Moravské Budějovice krutě zachoval k tehdy k prvňáčkovi, k Vendulce. Jaká pravda, jaké poznání ji v životě čekají o tomto „demokratickém systému“.

Z návrhu soudu, na základě kterého se rozbila rodina, zjistí, že prý se otec odstěhoval, že prý manželství bylo jen formálním svazkem. Přitom ví, že matka tehdy odjížděla každý den v pět ráno do práce. Že jen otec ji každé ráno připravoval nejprve do školky, a pak i do první třídy. Jenom otec. Kdo jiný? Vždyť matka doma nebyla.
Je možné, že sociální odbor vysvětloval prvňáčkovi, že se rodina rozbíjí proto, že je otec odstěhovaný, formální, jak uvedli v návrhu soudu? To je nemožné. Přece otec byl pořád doma a pořád se staral. Doma podnikal, přímo doma a z ničeho vytvořil rodinnou firmu, zahradnictví, prodejnu, ve které a s ním, s otcem, byla pořád. 
Z krajského šetření se dozví, že matka rozbíjela rodinu, aby se tím obnovila sourozenecká skupina. A rozbitím rodiny se to prý matce i podařilo.
Je možné, že sociální odbor vysvětloval prvňáčkovi, že se rodina rozbíjí proto, aby se obnovila, aby se tmelila sourozenecká skupina? To je nemožné. Přece právě tímto aktem se zcela a na věky zničila sourozenecká skupina. Přece přišla o sourozence Jakuba, který tu s námi žil a kterého i ona odkopla jako prašivinu.

Když si sociální odbor pro soud vymyslel tak nesmyslné důvody pro rozbití rodiny, je jasné, že ani jeden z nich s prvňáčkem Vendulkou nemohli probírat, ji vysvětlovat. To byly důvody jen pro soud, aby to papírově sedělo, aby oni mohli pro začlenění Tomáše rozbít rodinu.


Jak tedy sociální odbor vysvětloval rozbíjení rodiny dítěti, prvňáčkovi?
Když proti otci nic nebylo, nic se nedalo použít, nic mu nešlo vyčíst, a úředníci potřebovali „tmelit sourozence“ je proto jisté, že ji strašili, že ji děsili otcem. Že ji naváděli proti otci, že ji vedli ke křivým výpovědím o otci, k nenávisti k otci. A že tomu tak bylo, to dokládá i krajské šetření.

Z krajské zprávy se dozví i něco, co pro ni bude traumatem na celý život.


Že z vlastního otce, se kterým byla pořád, se kterým měla pohádkový vztah, ona a to už jako prvňáček, udělala pro úředníky, pro soud, podvodníka a lháře, neb ona pro soud popřela tvrzení otce. Že ona na sociálním odboru pro soud uvedla, že prý se otec o ni nestaral, že prý ji otec nepřipravoval, nevyprovázel do školy. Dozví se, že ona už jako prvňáček lhala, pomlouvala otce, křivě o něm vypovídala pro soud, jen aby otce svým svědectvím pro soud co nejvíce poškodila. Přesně toto jí dal sociální odbor Moravské Budějovice do vínku. To získala od úředníků a na celý život.
Nebo to bylo jinak? Nebo prvňáčka sociální odbor donutil pro soud křivě vypovídat o otci? 
Ale to už by byl zločin. A zločin to byl!


Přece když ze sociálního odboru odešlo k soudu, že je otec odstěhovaný, formální ... Pak už se nemohlo uvést, že jen otec připravuje Vendulku do školy, že jen otec se o ni stará. To už nešlo. Odstěhovaný, formální nemůže vyprovázet prvňáčka, to by si odporovalo. Nejenže vše zahájili tajně, nejenže tajně vyloučili otce z procesu, ještě museli pro soud a tajně popřít i to, co otec vypověděl. Na to sociální odbor Moravské Budějovice zneužil prvňáčka Vendulku. Proto museli otce z dění v jeho vlastní rodině odstranit. Aby sociálnímu odboru i tak zjevně křivé výpovědi, i tak zjevně křivé hlášení pro soud, všechny ty podvody hladce prošly. A jak jsem vysvětlil, nezaváhali k tomu zneužít i prvňáčka.


Proč sociální odbor nevysvětlí, kdo může za evidentně křivé výpovědi prvňáčka?
Chce snad sociální odbor tvrdit, že si prvňáček v květnu, tedy na konci školního roku nepamatuje, že neví, kdo jí každý den připravuje do školy?

Copak prvňáček Vendulka neví, že má bratra Jakuba, který tu s námi bydlel?

Z krajské zprávy, z prosince 2011 se dozví, jak prý byl Tomáš hodný a jak mu otec pořád ubližoval, škodil. 
Ale z otcova návrhu soudu na snížení výživného pro Tomáše z důvodů tyranie, který psal otec soudu jen sedm měsíců po tom, co se Tomáš zmocnil rodiny (10. 3. 2008) se dozví pravý opak. Že byl Tomáš k otci zlý, krutý, mimořádně sprostý, mstivý. Že jej Tomáš týral, pořád si na něj něco vymýšlel, pořád o něm šířil pomluvy a lži … Z rozsudku se dozví, že Tomášovi bylo s okamžitou platností zrušeno výživné, že otec soud drtivě vyhrál. Že tedy chování Tomáše k otci muselo být tak kruté, tak tyranské, že byl za ně dokonce soudem potrestaný.
Jak si vysvětlí, že sociální odbor tak bezmezně podporoval a vychvaloval Tomáše, že tak za ním stáli, že dokonce pro jeho začlenění rozbili rodinu, když následný soud chování Tomáše k otci posoudil zcela obráceně?


Co je více, co má větší hodnotu?
Tvrzení sociálního odboru o vztahu Tomáš – otec
, kde Tomášovi věřili úplně všechno a kde se otce ani na nic neptali? Kde vypovídal pouze Tomáš a kde otec ani netušil, co se o něm vypovídá a uvádí do protokolů a tak se nemohl ani bránit?


Nebo rozsudek jménem republiky, který se zabýval pouze a jen vztahem Tomáš – otec? A u kterého byli oba dva a oba dva se mohli a u soudu a ke všemu vyjádřit? A který otec nad Tomášem zcela drtivě vyhrál? Kde Tomáš dal u soudu ve všem otci za pravdu, všechno mu uznal, a na otce vůbec nic špatného neuvedl?

Z toho pochopí, že sociální odbor podporoval mimořádně krutého rodinného tyrana proti jeho oběti, proti otci. Že si na otce na sociálním odboru ještě společně vymýšleli nejrůznější pomluvy a lži. Že se tedy sociální odbor záměrně na tyranii v rodině přímo i podílel. A že k odsuzování otce a k podpoře Tomáše nutili i jí, prvňáčka.

Získá i další otcův návrh soudu, tentokrát na snížení výživného pro Barboru. A také z důvodů týrání, šikany otce, ze lhaní a pomluv. I u toho soudu, v srpnu 2011 byl otec úspěšný. Zjistí, že jejím dvěma sourozencům, Tomášovi a Barboře bylo z důvodů týrání, šikany otce s okamžitou platností zrušeno výživné.
To jsou fakta.


A vzpomene si, že i jí sociální odbor nutil, aby křivě vypovídala o otci pro soud. Aby o něm lhala, aby pro soud popřela zásluhy otce, i to, že jen otec ji připravoval do školy. Aby pro soud uvedla, že bez Tomáše strádala, že za ním chodila tajně ... Z toho jednou pochopí, že takovou výpovědí vlastně podporovala tyranii Tomáše vůči otci. Že Tomášovi dělala alibi a otce potápěla. Takto krutí jsou úředníci sociálního odboru k dětem, takové hrůzy provedli ti úředničtí šmejdi prvňáčkovi.
To není o tom, co tvrdím já. To je o tom, co je uvedeno v dokumentech. A v dokumentech je pouze to, co tvrdí sociální odbor Moravské Budějovice. A to jsou nezvratné důkazy.


To je o tom, jak krajská zpráva, návrhy soudů a rozsudky usvědčují sociální odbor z křivých výpovědí pro soud, z ovlivňování soudů, z podvodů, ze zneužití funkcí. Ze zneužití dětí. K navádění dětí ke křivým výpovědím o otci, aby tím otce co nejvíce poškodili. A tímto děti vedou k nenávisti k otci. 
To je snad z jejich dokumentů jasné.


Když jsem posbíral dost důkazů především o tyranii Tomáše, o jeho podvodech a lhaní, manipulacích …

o tom křivém návrhu, tedy o podvodu úředníků, podával jsem na ně stížnosti. Ale měli ze mě jen srandu, že prý nic divného neobjevili. Poslední stížnost jsem poslal hejtmanovi, tedy na kraj nejvyšší kontrole. A to už se sociální odbor musel konkrétněji vyjádřit k mým obviněním. A přestože návrh soudu je jasný, platný, přesto že před tím úředníci tvrdili, že nic divného neobjevili, tak přesto se krajský úřad při šetření mé stížnosti rozhodl podvádět a změnit fakta, zlikvidovat usvědčující důkazy.
Ten vylhaný, ten křivý návrh soudu, na který jsem upozorňoval, který všechno spustil a dokonal, ten najednou, jako by nebyl, neexistoval. Z mého vysvětlení pochopili, že se jednalo o podvod, o křivý návrh soudu. A tak ten jasný důkaz o zločinech úředníků zmizel. A na sociálním odboru, a na kraji si jen tak vymysleli úplně jiné důvody rozbití rodiny. Rodina se prý rozbila, aby se prý mohla obnovit sourozenecká skupina. A že prý se to matce i podařilo. 
To jsou nové úřednické důvody rozbití naší rodiny zjištěné na sociálním odboru Moravské Budějovice krajským šetřením v procesu, který už dávno proběhl i skončil. Ale na základě úplně jiného odůvodnění.


Celá krajská zpráva je chvalozpěvem o Tomášovi. Tedy o jeho bezvýhradné podpoře sociálním odborem. A nešlo s tím nic dělat, neb tou zprávou vše hned ukončili. A že prý už nebudou na nic reagovat. Takže už podruhé úředníci posuzovali nás, bez nás. Už podruhé si na nás vymysleli totální nesmysly. Bez možnosti k tomu cokoliv uvést, jakkoliv se těm nesmyslům bránit. Takto pracuje nejvyšší, krajská kontrola. Jejich zpráva je snadno prokazatelným podvodem, nesmyslem, křivým hlášením, je jen chabým maskováním úřednických zločinů.

Tak jsem na ty podvodníky, na ty státní zneužívatele moci a svých funkcí, na ty křivo.vypovídající šmejdy podal trestní oznámení. Postupně bylo podáno 12 trestních oznámení. A když jsem viděl, jak policie ty úřednické zločiny kryje, požádal jsem o pomoc úřad ombudsmana.

Vysvětlil jsem úřadu ombudsmana, že ten návrh soudu byl takový podvod, nesmysl, křivé svědectví, že jej při krajském šetření museli kontroloři nechat zmizet. Až tak byl křivý. A nahradili ho úplně jiným důvodem. 
Vysvětlil jsem úřadu ombudsmana, že ten náhradní důvod, že to tmelení sourozenců je ještě větší podvod. Že co uvádějí ve své zprávě, že to jsou tak kolosální nesmysly že to matka dětí ani nikdy nemohla vypovědět. Že si to úředníci za ní vymysleli a na ni hodili, jako že ona to vypověděla. Ale že to je podvod, křivé tvrzení.
Vysvětlil jsem úřadu ombudsmana, že já nikdy nic špatného Tomášovi neudělal, ale naopak. Že Tomáš byl krutý tyran, podvodník a lhář, a že za to byl i soudně trestaný. Že soud byl podvody a krutostí Tomáše tak šokován, že Tomášovi nejenže nesnížil výživné, jak jsem požadoval, ale že mu celé výživné a okamžitě zrušil.
Vysvětlil jsem úřadu ombudsmana, že já neodvrhl dítě, plnoletého Tomáše, ale naopak. Že Tomáš odvrhl otce. A to přímo u soudu, kde se probíraly jeho krutosti vůči otci. A že je to uvedeno i v rozsudku. "S otcem již nechci mít nic společného."
To jsou fakta. 
Tím faktem je rozsudek od soudu, a v něm se uvádí i odvrhnutí otce Tomášem.

Když tedy otec neodvrhl Tomáše, jak po léta tvrdí sociální odbor, když to bylo dokonce naopak ...

Jak potom vysvětlit otcovo vyloučení v procesu již sociálním odborem z důvodů údajného jeho odvrhnutí Tomáše? Když se žádné odvržení Tomáše otcem nekonalo … ale otec byl přece z procesu vyloučen. 
To je další důkaz o tom, jak sociální odbor podváděl, jak zfalšoval i to, kdo koho odvrhl. Přitom právě na tomto podvodu, na tom totálním nesmyslu všechno postavili, respektive proto vyloučili otce z procesu.


Copak sociální odbor může jednoho rodiče z procesu v jeho rodině vyloučit a přitom to tomu vyloučenému ani neříci? A to vyloučení ani nijak nevysvětlit? Jak se asi může vyloučený bránit, když o vyloučení ani neví? 
V rodině rozhodují oba rodiče, ale jak vidno, i toto základní právo mi sociální odbor na základě křivého obvinění, pomluvy, podvodu zrušil. A úřad ombudsmana i tak zjevnou diskriminaci, zločin, zcela podpořil.


Toto je další jasný a zcela prokázaný podvod, zločin, záměrně spáchaný sociálním odborem Moravské Budějovice. Křivé obvinění od sociálního odboru znamenalo křivé vyloučení otce z procesu a to je zjevný zločin, diskriminace. A na to se nabaluje další porušování zákonů, práv občanů.

Jak může být rovnost u soudu, spravedlivý proces, když je jeden a ještě k tomu tajně z procesu a už sociálním odborem vyloučený?

A jak se k těm zločinům postavil úřad ombudsmana při svém šetření?
Úřad ombudsmana zcela ignoroval návrh soudu, který vše spustil a dokonal. Jako by ani nebyl, nikdy neexistoval. Dokonce se nepodivil ani nad tím, jak ten návrh soudu při krajském šetření snadno zmizel, ani jak byl nahrazen úplně jiným důvodem.
Úřad ombudsmana zcela ignoroval i náhradní důvody rozbití rodiny, se kterým přišlo krajské šetření. Já jsem úřadu ombudsmana dostatečně vysvětlil a doložil, že to jsou ještě větší nesmysly. A úřad ombudsmana to pochopil. Proto nechal zmizet i ten krajský důvod rozbití rodiny. A klidně si do dávno skončeného případu dodal úplně jiné vysvětlení rozbití rodiny. Takže oba dva důvody, důkazy, na úřadu ombudsmana, zmizely. A vznikl tam nový důvod. 
Úřad ombudsmana se zcela postavil za již soudně odhaleného a potrestaného rodinného tyrana Tomáše. 
Úřad ombudsmana zcela ignoroval tajné proniknutí do soukromí, do rodiny i obejití otce sociálním odborem. Ignoroval jeho izolací od všeho, i jeho vyloučení z procesu. 
Úřad ombudsmana ani totální diskriminace otce rodiny postavená na jeho křivém obvinění sociálním odborem a tak dobře popsanou krajskou kontrolou, vůbec nezajímala.
Všechny mnou popisované úřednické zločiny jsou prokázané, mnohonásobně doložené, a většinou i potvrzené krajským šetřením. A úřad ombudsmana toto všechno ignoroval, jako by pro něj byl takový postup sociálních pracovníků zcela normální, zcela běžný. 
Takto v našem případě fungoval úřad ombudsmana, veřejný ochránce práv.

Na co je takový úřad, jak a co kontroluje? Komu slouží? V našem případě jenom podváděl a lhal, likvidoval důkazy a vyráběl falza. A týrání a diskriminaci – to ve své zprávě zcela ignoroval, to ho vůbec nezajímalo.  A samozřejmě, vše si ihned uzavřel, aby se s tím nedalo nic dělat, aby už to tak a na věky zůstalo.

Když oba úřednické důvody rozbití rodiny padly, úřad ombudsmana si vymyslel třetí verzi rozbití naší rodiny. Prý se rodina rozbila z důvodů, že prý matka nemohla za 19 letým synem Tomášem. Že prý za ním tajně chodila. Že prý za ním tajně chodily i dcery. A je to podané tak, aby bylo zjevné, že za to všechno může otec, že tak otec škodil rodině. Proto oni, tedy i děti, prvňáček museli otce podvádět a lhát mu.

Co z toho plyne?

Ombudsman chválí, když si v rodině matka dělá, co chce i když je to zjevně na úkor rodiny. I to, když matka vede prvňáčka k podvodům a ke lhaní otci. Jakou má takový otec asi hodnotu, když ombudsman schvaluje jeho podvádění ho celou rodinou, dokonce i prvňáčkem? I úřad ombudsmana podporuje, že nejlepší pro prvňáčka je rozbít rodinu, přijít o otce, o bratra, a to jenom proto, aby se mohl začlenit z domu odejitý plnoletý baratříček.

Prvňáček nepotřebuje celou rodinu, oba rodiče a všechny sourozence. To nepotřebuje. Takto vnímá rodinu a zájmy prvňáčka úřad ombudsmana.
Nelze si ani jinak vyložit závěry od úřadu ombudsmana.

Jaká byla realita, kterou nelze popřít, kterou zde zná každý?


Manželka i sourozenci si za Tomášem chodili, kdy a jak chtěli. Pořád byli v kontaktu. Nikdy v tom nebyl problém, žádná hádka, konflikt, kvůli tomu. Ani jednou. O všech jejích návštěvách jsem věděl. Většinou jsem je sám za Tomášem posílal. Také je za ním na moji přímluvu vezl můj bratr. A všechny, tedy včetně Jakuba. Dokonce byla matka s Tomášem na zábavě. Dokonce u něj i spala. A domů se vrátila až druhý den v poledne. To já se doma o všechno staral, to já se postaral o prvňáčka, zatím co matka byla s Tomášem na zábavě. A nikdy v tom nebyl ani ten nejmenší problém.


O to krutější je to, co uvedl úřad ombudsmana jako důvod rozbití rodiny.
Úřad ombudsmana obě dvě křivá tvrzení úředníků, ty důkazy o jejich podvodech, jen tak stornoval.

A sám si do již dávno skončeného případu jen tak dodal třetí, ještě křivější, ještě nesmyslnější, ještě krutější verzi.
Přece máme návrh soudu a v něm tvrzení, které vzniklo na sociálním odboru a které oni hned poslali soudu.  A máme krajskou zprávu a úplně jiné tvrzení od toho samého sociálního odboru. A máme zprávu od ombudsmana s úplně jiným, tedy už se třetím odůvodnění úřednického procesu. 
To jsou další jasné důkazy o tom, jak se tu podvádí a falšuje. 
Ale i o tom, jak se úředníci v podvodech zcela podporují. 
V takovém prostředí pak samozřejmě zákon, právo občana, lidská práva, ústavní práva nemají šanci ani u veřejného ochránce práv.


Všechno jsem úřadu ombudsmana vysvětlil. A písemně jim oznámil, že za ty jejich podvody, za krytí úřednických zločinů osobně přijdu vyzvat ombudsmana k odstoupení. A o mém kroku jsem informoval i prezidentskou kancelář. A přesně v uvedený den a čas jsem se dostavil na úřad ombudsmana. A protože ombudsman v úřadu nebyl, podal jsem tam stížnost na podvody toho úřadu.

A bylo mi slíbeno, že mi ombudsman odpoví.


Ale jak ukázal vývoj, ombudsman místo odpovědi z úřadu utekl. 
A jistě z úřadu utekl až po tom, co si přečetl mé obvinění.
A tak na vyřešení mé stížnosti, na odpověď na mé obvinění, čekám už více jak rok.


Právě takový přístup úřadu ombudsmana ukazuje skutečnou tvář tohoto systému. 
Jak člověk a právo zde nemají šanci. Když je potřeba, když je to pro mocné výhodné, tak podvádějí a lžou a přehlíží fakta a důkazy všichni. A když to všechno a neprůstřelně prokážu, pak už nestojím úřadu ombudsmana ani za řádnou odpověď.


Čtyři roky šetření, dokonce šetření i úřadem ombudsmana a výsledek – jenom další podvody a pomluvy. A nikdy mi nic neuznání, přesto že už proběhly další soudy, a máme další potvrzení podvodů i tyranie.

Dle mých informací, veškeré policejní šetření skončilo.

A už žádné nebude, neb v případu nic nového už také nebude. Jen se bude posilovat to, co už je tak notoricky známé a mnohonásobně podložené důkazy. Po tom všem, co nám úředníci tohoto státu provedli, jsem chtěl pouze dvě věci:


Aby ty pomluvy, podvody a lži, co si na mě sociální odbor vymyslel, aby zmizely.
A aby úředníci sociálního odboru všechny své kroky řádně vysvětlili.

1. Proč do rodiny pronikli tajně, proč otce, který byl pořád doma, pořád se staral, ani neinformovali? 
2. Proč na základě zjevně křivému návrhu soudu okamžitě zahájili rozbíjení rodiny? 
3. Jak úředníci vysvětlovali rozbíjení rodiny prvňáčkovi, Vendulce, jaké ji uvedli důvody?
4. Na základě čeho otce z dění v jeho rodině izolovali a z procesu zcela vyloučili? 
5. Proč si vymysleli výpovědi i za matku? A za děti? 
6. Jak přišli na to, že otec odvrhl dítě?

7. Jak přišli na to, že by matka nikdy dítě neodvrhla? 
8. Jak přišli na to, že matce se rozbitím rodiny podařilo obnovit sourozeneckou skupinu? 
9. Jak přišli na to, že otec škodil Tomášovi, když nikdy nikde nic konkrétního neuvedli, když nikdy nic takového se neřešilo?  Když nikde není popsán ani jeden jediný špatný skutek otce vůči Tomášovi?
10. Proč nadřadili začlenění plnoletého a z domu již odstěhovaného mezi jen některé sourozence nad ochranu, potřeby a zájmy rodiny, nad ochranu, potřeby a zájmy pro neplnoleté?

Jak je možné, že ani na ty nejzákladnější otázky doposud nejsou žádné odpovědi?


V demokratické společnosti je povinností úředníků své kroky zúčastněné osobě ihned a řádně vysvětlit. V této společnosti o vysvětlení postupů úředníků léta prosím, žebrám, ponižuji se, a nic. Páchám jeden zoufalý čin za druhým, a nic. Všechno zveřejňuji, a nic. Jsou příliš mocní a ve zločinu na rodině, na dětech, spolupracují. Proto nemusí dodržovat zákony této země, proto nemusí ani ctít práva občanů,

nemusí nic. Ani řádně odpovídat, ani své postupy zúčastněným v procesu vysvětlovat.

Čtyři roky šetření, 21 různých stupňů šetření proběhlo, a k tomu 12 trestních oznámení bylo podáno. A nic se neobjasnilo, nic se nedá vysvětlit. Máme zde tak fatální úřednický úkon, a nikdo z něj nedokáže nic vysvětlit. Že ani děti nemají jak vysvětlit rozbití rodiny, to zde zjevně nikoho nezajímá. Takto krutý je tento stát k rodinám, k rodičům, k dětem.

Přitom důvody rozbití rodiny jsou zcela fatální informace pro každého.
Přece vysvětlují, dokladují, proč se rozbila rodina. Tedy kdo za to a jakou mírou může. To všechno se odvozuje pouze z důvodu rozbití rodiny. Z úřednického důvodu. Ale když my ten důvod nemáme, neznáme, neexistuje ...

Toto je přece naprosto šílená situace. Nikdo nic neví, nikdo nic nedokáže vysvětlit, ale všichni ti vyšetřovatelé jsou s postupem sociálního odboru spokojeni, nic divného neobjevili. A nikdo prý nepochybil, všechno je prý v pořádku. Přitom úřední důvod rozbití rodiny neexistuje. Tací šílenci nám vládnou.
Takto krutí jsou úředníci tohoto státu k rodinám, k rodičům, k dětem.

Seznam všech těch kontrol a vyšetřovatelů je na mém blogu  jiriklusak.blog.idnes.czčlánku č. 90: „Takto tedy NE pane policejní prezidente“.
http://jiriklusak.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=427459&bk=9430

Realitu naší společnosti, podvody a lži i z postů nejvyšších, zcela vystihují výsledky šetření.

Toto je další a zcela jasný důkaz:


Všichni zainteresovaní vědí, že manželka tajně žádala sociální odbor o pomoc pro naši rodinu. Všichni zainteresovaní vědí i to, že nám sociální odbor kvalifikovaně pomohl. To tvrdí všichni.

Přitom nikdo z nich neví, nedokáže vysvětlit, o jakou konkrétní pomoc pro naši rodinu vlastně žádala?

Přitom nikdo z nich neví, nedokáže vysvětlit, jaká byla ta pomoc od sociálního odboru naší rodině? 
Ani jedno nikdo neví
Přesto všichni tvrdí, že nám sociální odbor kvalifikovaně pomohl.


Jak to mohou vědět, tvrdit, když o tom problému a ani o té úřednické pomoci nikdo nic neví? 
Je to další a zcela jasný důkaz o tom, jak všichni jen podvádějí a lžou, jak zneužívají svých funkcí.

Takto fungují mocní této země, takto se ve zločinech na rodinách, na dětech vzájemně podporují, kryjí.

Podle 
1 návrhu soudu, 2 krajského šetření a 3 zprávy od ombudsmana tam mohla přijít pouze s těmito třemi důvody:
1. Že je manžel odstěhovaný, že manželství je jen formálním svazkem.
2. Že matka chtěla tmelit sourozeneckou skupinu a že rozbitím rodiny se jí to i podařilo.
3. Že matka a dcery sice chodily za odstěhovaným plnoletým synem Tomáše, ale prý tajně.

První dva důvody jsou už odhalenými podvody a tak padly. Úřad ombudsmana je proto v tichosti jen tak zrušil. A ten třetí důvod, od úřadu ombudsmana, ten je také jen slabomyslným podvodem přímo z toho úřadu. Platí jenom proto, že místo jeho vysvětlení ombudsman z úřadu utekl.

Ale je to křivý, zcela nesmyslný důvod.

Proč chodily dcery a matka tajně za Tomášem, když byl otec dle sociálního odboru odstěhovaný, formální? To by nám úřad ombudsmana, který s tímto nesmyslným vysvětlením přišel, zcela určitě nedokázal vysvětlit.


Tak s jakým problémem na úřad šla a jaká byla pomoc od toho úřadu? To nikdo neví. Přitom ten problém musel být obrovský. Tak obrovský, že aniž by informovali otce, aniž by se ho na něco ptali, něco zjišťovali, tak se ihned odeslal návrh k soudu na rozbití rodiny. Jisté je, že s manželem žádný problém neměla, ani nemohla mít. Prokazatelně žádný problém s manželem se tam neřešil a ani nemohl řešit. Manžel byl odstěhovaný, formální. To jim tam řekla. Jinak o manželovi už nic. Vůbec nic. O tom nikdo nemůže ani zapochybovat, neb to na sociálním odboru a přesně takto uvedli do návrhu soudu o otci.

Jako by sociálnímu odboru nestačilo, že do rodiny pronikli tajně, že od všeho otce izolovali, že mu nic neuznali, že dokonce nutili děti, aby popřeli jeho zásluhy. Dodnes mu nevysvětlili, s jakým problémem šla manželka na sociální odbor žádat je o pomoc pro naši rodinu. Ani jaká ta pomoc byla naší rodině tímto úřadem poskytnuta. Ani to jim ještě nestačilo.
Ještě se v krajské správě otci posmívají, když mu v ní oznamují, že prý v rodině rozhodují oba rodiče.

Takto krutý je sociální odbor Moravské Budějovice k otcům. Takto otce obchází, takto otce přehlíží a takto s otcem a s jeho právy, tedy s právem o rozhodování ve své vlastní rodině - pohrdají.

Tajně si pozvali manželku, tajně sesmolili křivý návrh soudu a ten tajně odeslali soudu.

Všechno tajně a bez otce. A jemu pak jen oznámí, že v rodině rozhodují oba rodiče.

Takto se mu ještě posmívají, takto s ním pohrdají. Takto si s jeho základním právem úředničtí šmejdi jen vytřeli zadek.


Pro otce neplatí ani právo na informace, ani právo na odpověď. 
Ani povinnost úředníků bezodkladně a řádně vysvětlit svůj postup zúčastněné osobě. 
Takto to má zůstat na věky? To se otec nikdy nic nedozví?


Takto nezákonný, takto bezcitně krutý je sociální odbor Moravské Budějovice k otcům.

Tak s jakým problémem šla na sociální odbor a jak naší rodině sociální odbor pomohl?


To není nic o tom, co tvrdím já. Já se jenom ptám. Pořád na jedno a na to samé.


To je o tom, co tvrdí úředníci, kontroly a úřad ombudsmana. A všechno jsou to lehce prokazatelné podvody a lži, pomluvy, nesmysly, tedy jen křivé závěry z těch úřadů. Tedy jasné zneužití pravomocí, zneužití úřadu, podvod, zločiny. Tak to prostě je.

Ale ono je to zde pro občany, pro rodiny, pro děti daleko horší, daleko krutější.
Nikdo z těch kontrol a vyšetřovatelů neví, s jakým problémem šel rodič na sociální odbor, ani jaká byla pomoc sociálního odboru naší rodině. To nikdo neví. Přitom všichni ze svých postů sociálnímu odboru vystavili bianco šek, že všechno proběhlo řádně a bylo podle zákona.


Chápete to?


Sociální odbor už má předem zajištěno, že cokoliv udělají, že cokoliv uvedou o rodiči, že z čehokoliv obviní rodiče, že všechno jim nadřízení, kontroly i vyšetřovatelé ze svých postů - potvrdí, schválí. Že tedy oběť sociálního odboru nemá šanci, ať uvede, co uvede, ať má důkazy sebelepší. Nic mu to nepomůže.

Takto ve zločinu na rodinách, na rodičích, na dětech všechny ty kontroly a vyšetřovatelé - spolupracují.

Pak se ale nemůžeme divit, že se tu páchá tolik a tak zoufalých činů, že se rodič občas oběsí. Když se s ním takto zachází, když se mu nikdy nic neuzná, není se čemu divit. Pak samozřejmě ihned a ti samí úředníci či vyšetřovatelé uvedou - nezvládl, nesmířil se, neunesl, jistě byl duševně nemocný ...

Zdravý člověk se přece nevěší. Kdyby jen trochu chtěl, kdyby se jen zmínil, jistě by mu každý pomohl. Kdyby se zeptal, něco mu bylo nejasné, nevěděl, jistě by mu každý hned odpověděl, všechno vysvětlil.

A jak je to v praxi, o tom je můj případ.
Takto si to zde mocní zařídili. A sebevražd přibývá. A úřednický zločin s vraždou na konci je dokonán.


Začalo to tím, že jeden rodič šel tajně na sociální odbor. A oni s ním jednali za zády druhého rodiče, oni dokonce bez vědomí druhého rodiče ihned započali úkony na zničení rodiny.

Přičemž ten druhý rodič neměl o ničem ani ponětí. A ani nemá nárok na odůvodnění toho kroku, ani na vysvětlení jejich postupů, teda ani na normální odpověď. A jak je vidět, podle výsledků všech těch kontrol a vyšetřovatelů, takto je to u nás normální, běžné. A pak prý - oba rodiče rozhodují, oba mají práva.

Další důkazy o podvádění úředníků, tedy i o podvádění úřadu ombudsmana jsou v rozsudcích jménem republiky.
V rozsudku o děti není vůbec nic o rodičích, o důvodech rozbíjení rodiny, ani o důvodech zbavení jednoho rodiče výchovy. Ale hlavně - Není v něm vůbec nic ani o tom, že by se otec odstěhoval, byl jen formální. A už vůbec nic tam není o Tomášovi. Ani o nějakém obnovování sourozenecké skupiny. Ani o vyloučení otce z procesu. A už vůbec nic tam není o tom, že by matka chodila tajně za plnoletým Tomášem. Nic takového v rozsudku není. I to je důkaz, že si to na nás sociální odbor, krajská kontrola i úřad ombudsmana všechno jen vymysleli.

Pro náš případ je zásadní rozsudek při dělení majetku.

Ten je pro sociální odbor, pro krajskou kontrolu ale i pro úřad ombudsmana - smrtící.
Dělení majetku už skončilo a všechno je vyrovnáno. Všechno se dělilo na půl. Tedy i moje zahradnictví, které jsem budoval přímo doma. A to již od roku 1991 a na plný úvazek. To je další důkaz a dokonce od soudu, že nejméně do rozbití rodiny, že až do roku 2007 jsem byl 17 let jenom doma. Každý den, 365 dní v roce a jenom doma. Cokoliv jsem za posledních 17 let udělal, to bylo zároveň i pro rodinu, pro děti, neb se dělo pouze a jen doma. Při podnikání jsem se i pořád staral. Dle potřeby jsem byl i muž v domácnosti, muž na mateřské dovolené.
O to krutěji, o to zločinněji se pak jeví postup sociálního odboru. Není divu, že na takového pracanta, jako jsem byl já, co byl pořád doma, za kterým už bylo už tak obrovské dílo, nic neměli. Proto si na mě vymysleli, že jsem odstěhovaný, formální. Aby mě tímto tvrzením soudu odstranili, obešli, z procesu předem a zcela vyloučili. Proto do naší rodiny úředníci pronikli tajně. Proto okamžitě a tajně odeslali naprosto nesmyslný návrh soudu. Tím zmizela rodinná firma i všechny mé zásluhy. A když se to nyní provaluje, proto najednou na mě kydají jednu špínu za druhou. Proč to dělají, když jsem byl odstěhovaný, formální? 
Tak to bylo. Důkazy a realita ani jiný výklad nedovolují.
Proto musel ten křivý návrh soudu vzniklý na sociálním odboru zmizet. Proto ho nechali zmizet nejen krajská kontrola, ale i úřad ombudsmana. Věděli, museli vědět, že je to jasný důkaz o úřednickém zločinu na rodině.


V rozsudku o majetek se uvádí, že manželé neměli vůbec žádné konflikty, dokonce ani hádky.

Že manželka odešla, neb prý měla jiné představy o životě.

Tak je to v rozsudku uvedené.

Tímto soudce opět všechny usvědčuje z podvodů a z křiváren. Soudce při dělení majetku potvrdil to, co já tvrdím pořád. Vůbec žádný důvod k rozbití rodiny, k odkopnutí syna, manželka neměla. Důvod měl Tomáš. A obrovský, přímo existenční.

Neexistuje tedy problém, se kterým by mohla jít a ještě k tomu tajně na sociální odbor, a prosit je o pomoc.

Až doposud nikdo nikdy žádný neobjevil.

To sociální odbor si manželku pozval na svůj úřad. A tajně. Na úřadu ji ujistili, že když podepíše a odešle a právě takový návrh soudu na rozbití rodiny, a když pak půjde s Tomášem do Lukovan, že oni už se o všechno postarají. Že nic se nebude zjišťovat, šetřit, že oni ji bez prošetřování a bez problému přiklepnou děti. To jí tam slíbili. I to uvádí krajská zpráva. Přece chtěli tmelit sourozeneckou skupinu. Takže děti musela dostat, o tom už bylo rozhodnuto a už sociálním odborem a na té první schůzce.


Jak by asi tmelili, kdyby nějaké dítě nedostala? To by bylo komické, kdyby matka rozbila rodinu a to jenom proto, aby prý tmelila sourozeneckou skupinu a soud ji nepřiklepl děti. To by pak do Lukovan odjela pouze s Tomášem. A jak by pak vysvětlovala rozbití rodiny?

Podle jejího návrhu soudu, že děti zůstali s odstěhovaným, s formálním otcem?

Anebo že tmelila sourozeneckou skupinu a vytmelila si pro sebe pouze Tomáše?

Ale to se lehce mohlo stát. Proto takový úřednický masakr všeho, proto takové zločiny na naší rodině. 
Proto muselo být všechno jasné už dávno před tím, než poprvé dorazila na sociální odbor.

Proto otce obešli a z procesu jej zcela vyloučili. A pro sichr mu to ani neřekli, aby se ani nemohl bránit.


Sociální odbor už měl hotovo, už měl o dětech rozhodnuto, přičemž otec ještě neměl ani ponětí o tom, že se rozbíjí rodina. Takto to u nás funguje pod taktovkou sociálního odboru Moravské Budějovice. Takto se ničí rodiny, obchází rodiče a ožebračují děti.

Jak je možné, že sociální odbor, krajská kontrola ale i úřad ombudsmana nic závadného neobjevili a přitom si pořád na mě něco vymýšlí, pořád něco mění? Přitom všechno jsou to jen podvody a lži, nesmysly, pomluvy a tedy zneužití funkcí, zneužití pravomocí, křivé výpovědi, křivé obviňování. To je snad z důkazů zjevné. A ty důkazy nejsou jen tak něco. Je to návrh soudu, rozsudek jménem republiky, krajská zpráva a zpráva od ombudsmana. Ale ty zcela odporují, a odporují i návrhům soudů i rozsudkům. A zcela odporují zdravému rozumu. Přece jsem byl prý odstěhovaný, formální. Tak proč takové hnusy na mě kydají?


Všichni jen podvádějí a lžou, jenom aby ze svých postů kryli úřednické zločiny páchané na rodině, na dětech. Pikantní je, že nejvíce podváděl a lhal úřad ombudsmana. Ten si jen tak zrušil nejen návrh soudu ale i výsledky krajského šetření, když jim došlo, jaké jsou to nesmysly. A do případu si jen tak dodali novou, třetí verzi.


Není problém v tom, co se nám stalo, tedy v tom mém popisu případu. Ten nikdo nikdy nezpochybnil, neoznačil za lež, nepravdu, že se nestalo, či že se stalo jinak. Nikdo nikdy nežádal doplnění, vysvětlení, další důkazy, přitom jsem jim další důkazy nabízel. A že už proběhlo kontrol a šetření.

Ale můj případ je tak jasný, tak dobře podložený důkazy, že nikdo nikdy k mému popisu nic neměl, nechtěl nějaké další vysvětlení, doplnění, nikdo nechtěl ani další důkazy. 
Všechno už léta zveřejňuji a doposud se nikdo proti ničemu neozval, neprotestoval, nežádal opravu.

Takže v mém popisu úřednického postupu vůči mojí rodině, vůči mě není vůbec žádný problém. 
Důkazy stejně ani jiný výklad nedovolují.
A za poslední – Jiný výklad, ani není, neexistuje. Úředníci totiž nemají žádný výklad.

Problém je v tom,
že mnou popisovaný postup úředníků všichni vyhodnotili jako normální, v pořádku, jako u nás naprosto běžný. Pokud je takový úřednický postup běžný, pak je potřeba na něj připravit veřejnost. Aby pak ze zoufalství z reality, z toho, jak pak úředníci skutečně postupují, jak ve velkém podvádějí, pomlouvají, křivě hlásí soudům, jak diskriminují rodiče, manipulují s dětmi, nutí je křivě vypovídat … aby pak z toho nepáchali zoufalé činy.


Vymyslet si na úřadě a svádět na otce jak on nezvládl výchovu, jak se špatně choval k dítěti, jak ho dokonce odvrhl, jak způsobil, že matka se nestarala … jen tak tajně proniknout do rodiny, otce od dění v jeho vlastní rodině izolovat, od všeho vyloučit, nic mu neuznat, všechno to jeho popřít … navádět děti ke křivým výpovědím o něm, aby mu záměrně co nejvíce škodily …to všechno jsou tak hrůzné věci, že ne každý je unese.

Úřednické pomluvy a lži samozřejmě mají své následky.

Taková bezmezná podpora rodinného tyrana a takové křivé obvinění jeho oběti má i praktický dopad. Ne pro tyrana Tomáše, ale pro jeho oběti, kterou je už i Vendulka.

Bylo jasné, že po těch křivých obviněních, po těch hrůzách, co se na otce jen tak naházeli, se nebudu moci s prvňáčkem Vendulkou setkávat. Příliš by jí to ohrozilo. Musí žít v prostředí, kde platí, že otec byl zlý a špatný, že to on za všechno může. Že to on může za rozbití rodiny, za nepořádek doma, že nic nedělal, nestaral se, protože se choval jako formální, odstěhovaný. A že to on ubližoval Tomášovi, zatím co Tomáš mu nikdy nic špatného neudělal. Proto se rozbila rodina. Za všechno může otec. Tak to přece doposud je. A běda, kdyby bylo něco jinak, či kdyby se něco svádělo na Tomáše. To se nesmí. To by narušovalo její výchovu. Musí žít v těch „úřednických pravdách“ o otci. A jaké jsou, to se uvádí v krajské zprávě. Nenajdete v ní vůbec nic dobrého o otci. Vůbec nic o tom, jak velké dílo vybudoval pro rodinu. Jenom samá negativa. Na otce jen to špatné. A když nic není, tak nevymyslí. Pak je sice plno obecného obvinění, ale ani jedno jediné konkrétní vysvětlení. Ale s otcem nikdy nic neřešili, nikdy mu nic neřekli, na nic se ho neptali. Otec o tom ani nevěděl. Pro jistotu, aby se nemohl bránit a ty pomluvy a lži jim vyvrátit. 
Důkaz: 
Otec prý odvrhl Tomáše. To vypověděl sociální odbor při krajskému šetření. To platí pořád. Ale už nic bližšího, žádné vysvětlení. Jak se to stalo, proč se to stalo, vyjádření Tomáše, vyjádření otce, vyjádření matky  … Nic z toho tam nenajdete. Dokonce tam není ani to, kdo to na sociálním odboru vypověděl. 
Přitom je to z celé zprávy to nejdůležitější, na tom vše postavili.

Je to jen sprostá pomluva, podvod, křivé obvinění hozené na otce z toho podvodného úřadu. Proto to nemá žádné bližší vysvětlení, proto to se mnou nikdy neřešili. Já se o tom dozvěděl až po létech až z krajského šetření. Přitom ta pomluva, ta lež, ten jejich nesmysl, podvod největšího kalibru mě vyloučil z procesu v mé vlastní rodině.

Jak se asi člověk může bránit, očisti, když o takovém obvinění, o takové sprostotě nemá ani ponětí?

Přitom pravdou potvrzenou soudem je, že Tomáš odvrhl otce a to přímo u soudu. A je to uvedeno v rozsudku jménem republiky. A přesto i takový důkaz mi až doposud nebyl nic platný. Doposud platí to křivé úřednické obvinění, že to otec odvrhl syna, Tomáše.


A také - z něčeho vinit Tomáše - to vždy byl spouštěcí prvek jeho agrese a pomsty. O Tomášovi se nesmí říci nic špatného, nebo že za něco může. On? Nikdy!  Pro ty podvody a pomluvy jsem se nikdy nemohl setkat s Vendulkou.

Jen čtrnáct dní po tom, co se soudně rozhodlo o dětech, co se Tomáš zmocnil rodiny, jsem psal manželce do Lukovan. Abychom se dohodli na některých důležitých náležitostech. Ani odepsat mé manželce už Tomáš nedovolil. Odepsal mi sám. 
Že prý jsem psychopat, sajrajt a že mi zakazuje psát manželce. Že pokud se to bude opakovat, že si to se mnou vyřídí. Ručně. 
To bylo jen 14 dní po tom, co se zmocnil rodiny, na konci srpna 2007. Tedy 2 měsíce před jejim odesláním žádosti o rozvod. Tak sprostý, agresivní, tak útočný byl na otce. A tak krutý byl na matku. Tak si ji zotročil, tak ji ovládal. 
To je další důkaz o tom, jak bezcitně a krutě všechno řídil Tomáš.

A tady je další:
Barbora, která prý na sociálním odboru vypověděla, jak bez Tomáše nemůže žít, jak jí to prý kazí morální vývoj, jak prý za ním tajně utíkala … Tak tu o tři roky později a těhotnou v Lukovanech vyhnal z domu. Barbora před agresivním Tomášem nalezla ochranu v azylovém domě ve Zbýšově u Brna.


To jsou další jasné důkazy o krutostech Tomáše a o jeho zotročování si rodiny. A před tím Tomáš kvůli své záchraně jen tak obětoval, jen tak odkopl bratra Jakuba, jako prašivinu. A donutil k tomu i matku a dcery. A vyhnal Barboru. A mě, otci, opakovaně vyhrožoval fyzickou likvidací.

Je proto jasné, že kdyby bylo potřeba, neváhal by na Vendulce vykonat jakékoliv násilí, pomstu.

Proto jsem se s Vendulkou od rozpadu rodiny nesetkal. Abych mu nedal záminku k agresi vůči ní, abych ji takto ochránil. Jiná možnost neexistovala. Sociální odbor by jistotně Tomáše ve všem a zcela podpořil. Už museli, když mu vytvořili takový profil. A mně by opět jen odkopli. Jako vždycky. Proto byla a je Vendulka v takovém nebezpečí, a proto jsme se už nesetkali. 
Přitom proti otci nikdy nic konkrétního nebylo, nikdy se s ním nějaké špatnosti neřešili. Nikdy. Ani jednou. 
Problém, tyran byl Tomáš. Tomáš musel z domu, ne otec. Tomáš byl soudně odhalen za tyrana a byl jím potrestán, ne otec. Tomáš odvrhl otce, ne otec Tomáše. Jak je možné, že všechny tak fatální situace, skutky, sociální odbor posoudil zcela obráceně? To se ve všem spletli? Ale to je nemožné.
Za Tomášem jsou desítky, stovky konkrétních a hrůzných případů, které sežehli u odborníků i u soudu.

A za takového, dokonce i soudem odhaleného a potrestaného tyrana se všichni vyšetřovatelé tak neochvějně postavili. Včetně úřadu ombudsmana. Bezvýhradně podporovat takového tyrana a spolu s ním kopali do jeho oběti. Podporovali a dál šířili jeho podvody, pomluvy a lži, které jsem jim už mnohonásobně odhalil jako podvod. Netřeba dalších důkazů a přesvědčování. Je potřeba ty, co případ šetřili, co všem vědí postavit před soud, aby ze svých postů to krytí a tu bezmeznou podporu tyrana – vysvětlili.

A pak prý že ombudsman je veřejný ochránce práv. Jaký ochránce práv, když nejenže kryje, ale dokonce i zcela podporuje tak mimořádně krutého rodinného tyrana?

Můj případ není o tom, jak rozhodl soud.
Můj případ je o tom, jak sociální odbor připravuje podklady pro soud. Jak je všechno od úředníků vylhané, podvodné a křivé. Jak jsou to mnohdy totální nesmysly, absurdní krávoviny. A nic s tím nelze dělat.

Pak samozřejmě rodiny, děti, rodiče, právo, zákon, lidská práva nemají proti takové úřednické zvůli šanci.


Můj případ je o tom, jak ty úředníky vymyšlené nesmysly, krávoviny ze svých pozic kryjí nadřízení, kontroly, jak pro krytí takových postupů neváhá podvádět i nejvyšší, krajská kontrola.


Můj případ je o tom, jak ty zrůdné úřednické postupy proti dětem ze svých pozic kryje i policie, krajské policejní ředitelství, policejní prezídium, státní zástupci.

I úřad ombudsmana raději podváděl, raději kryl úřednické zločiny, než aby do případu vnesl odpovědi.


Proč by to všichni dělali, proč by měnili fakta, na nic neodpovídali, když prý nikdo nepochybil?


Neoznamuji selhání jednotlivce, pochybení úředníka. Ale zločinný systém, který semlel naši rodinu.

A proti kterému občan nemá šanci. Pak člověku nezbývá, než páchat zoufalé činy. Proto je za mnou plno zoufalých činů. Je evidentní, jak právě na to policie čeká, jen aby pak mohli proti oznamovateli úřednických zločinů udeřit a umlčet ho. Nejprve policie čekala, zda to vzdám a skoncuji se životem. A když se nedočkali, tak se ze mě policie pokusila udělat duševně nemocného. I to mám už za sebou. A proč? Jenom proto, že jsem se nesmířil s těmi podvody a pomluvami vyráběnými na sociálním odboru. A s jejich křivými podklady dodávanými soudu. S podporou tyrana. S diskriminací. Proto ze mě policie potřebovala udělat duševně nemocného. Aby takto policie vyřešila úřednické zločiny na mých dětech, které jsem jim popsal a doložil. Taková je naše policie.


Jít za pravdou se mocným této země nehodí, o té nechtějí nic vědět. Jenom pokračuje to, co započal sociální odbor. Pro otce žádná práva, nic mu neuznat a nutit jej žít v těch podvodech, lžích a pomluvách, co si na něj úředníci vymysleli, neb oni to tak pro své záměry, pro začleňování plnoletého, potřebovali. Kolik takový podvodný postup úředníků už dohnal lidí k zoufalým činům, či dokonce k sebevraždě? Jednotlivce? Desítky? Stovky? Rozhodují zde o rodinách, o dětech ještě úředníci anebo už systémoví vrazi?

To vůbec není přehnané tvrzení.

Podívejte se, co si všechno úředníci dovolili na nás a jak se to dál řešilo? Jaké jsou výsledky šetření?

Oběť jejích běsnění nemá nárok ani na řádnou odpověď, na vysvětlení jejich úkonu. Policie místo toho, aby případ objasnila, tak se ze mě pokusila udělat duševně nemocného. Opakovaným žebráním, prošení se o základní informace, tedy pořád o to samé, tím ze mě tento systém vytvořil chronického stěžovatele.

Člověka, který pořád něco nechápe, pořád se ptá, obtěžuje, všude posílá nějaké dopisy, stížnosti ....

Pořád na někoho něco sváděl, pořád si něco vymýšlí, u každého by viděl chyby, kde koho by obviňoval z toho, za co si může sám. Jen u sebe, tak to žádné pochybení nevidí. Za všechno dle něj můžou ti ostatní. To je jeho svět a nás, slušné občany, jenom pořád obtěžuje.

Typický, chronický stěžovatel. Je ti divný, jistě nemocný člověk. Copak něco takového by dělal zdravý člověk? Nedělal. Měl by se léčit.


Takto potřebuje tento systém, abych byl vnímán, když se nedá na nic odpovědět, když se nedá nic vysvětlit. Když je potřeba ututlat zločiny, umlčet svědka úřednických zločinů. A všichni to vědí.


Jak myslíte, že bych po tom všem dopadl, kdybych neměl tolik důkazů? Jistě sebevraždou.

A jak by to prezentovali úředníci, a policie? Duševně nemocný, nevyrovnaný, nedokázal se smířit, vyrovnat s demokratickými postupy a s rozsudky našich nezávislých soudů.

A my jsme mu všechno trpělivě a pořád dokola vysvětlovali. Všechno věděl, na všechno měl od nás odpovědi. Plno odpovědí. Ale jemu se pořád něco nelíbilo. Přitom v jeho případu nebylo nic nejasného, nezodpovězené. Všechno věděl. Celý jeho případ je přece tak jasný. Přece tolikrát byl prošetřován a tolik už má od nás odpovědí. Už není nic nejasného, co prošetřovat. Jediný problém byl on, chronický stěžovatel, kterému se všechny ty naše odpovědi nelíbili, a pořád otravoval, a pořád si něco vymýšlel.

Při všech těch jeho pomatených činech a nechápavosti se dalo čekat, že se z toho zblázní anebo, bohužel, spáchá sebevraždu. Ale asi je to tak pro něj nejlepší, když už se nedokázal smířit s realitou, s našimi demokratickými postupy, když se nikdy nedokázal vyrovnat s rozsudky našich nezávislých soudů.

Přesně takto to přece v takových případech bývá.


Přitom - pravda je jediná, je nad slunce jasná a je lehce prokazatelná.


Nikdy nic mi nikdo nevysvětlil, nic se neobjasnilo, dokonce ani ten základ. Jenom proto, že mi nikdy nic nevysvětlili, nic není objasněné, nic se neví, jenom proto se pořád dokola ptám na jedno a to samé. 
Jaký je tedy ten úřednický důvod rozbití rodiny, kdo a co může za rozbití rodiny?

Jak je možné, že ani po tolika šetření a po tolika zoufalých činech se to neví? Co má úřednická oběť po takové úřednické šikaně dělat? Jak se má k odpovědím dostat? K čemu ji to úředníci a vyšetřovatelé záměrně dohání? Bohužel, mám tolik důkazů o zločinech úředníků, že místo ukončení toho se musím podvodnému systému vzepřít všechno vydržet až do objasnění celého případu.

Můj příběh je jasný, dobře popsaný. Není třeba, není důvod na něm cokoliv měnit. A jen díky takovému prošetřování, jaké bylo, stal se veřejným případem. Neodpovídáte jenom mě. Odpovídáte veřejnosti.

Ať se lidé na konkrétním a zcela jasném případě přesvědčí, jak s rodinami a s dětmi zachází sociální odbor. Jakou hodnotu má v tomto státě pro mocné rodina, rodiče děti. Jak se tu zachází s jejich ochranou a s jejími právy.


Ať se podívají, kdo se prakticky za ně postaví, když úředníci provedou tak fatální útok na jejich rodinu, který se nedá nijak odůvodnit, ani nijak vysvětlit. Jak lze pochopit z mého případu, mocným je to jedno.

Ba co více – mocní se při takových zločinech na rodinách, na dětech budou vzájemně podporovat, budou se vzájemně krýt. Pak samozřejmě oběť jejich zvůle nemá šanci.

A tím, že se z toho jejich oběť pomátne či pověsí, tím nepřiznává žádnou nemoc, či nějakou vinu.

Proti mocným neměl šanci, ať udělal, co udělal. Byl jim jen pro srandu. A tak to prostě vzdal.

Po tom všem se ani není čemu divit. Vlastně se takový konec - po té naši pomoci, vysvětlení - očekával.

Martínkov, dne  23. 2. 2015

Jiří Klušák,

Martínkov 105,

675 44 Lesonice

tel.: 721 247 239,  jikl@jikl.cz

http://blog.idnes.cz/admin/c/448991/preview-page.html

Odkazy na důkazy:

1. Návrh soudu na výživné od Tomáše

v něm je a přímo od Tomáše a jasně popsané, proč odešel z domu, i to, kdo mu to poradil.
http://www.klusak.info/i-pry-si-dobrovolne-nepnim/13-navr-soudu-4-8-2006.html

2. Návrh soudu o děti

ve kterém jsou uvedené důvody, kterými byl soud záměrně uveden v omyl. Je to křivé tvrzení, které je zjevně nesmyslné, je tak podvodně bizardní, že je ani nelze vysvětlit, natož pak pochopit.
http://www.klusak.info/ii-soud-o-deti/29-navrh-k-soudu.html

3. Rozsudek k tomu křivému návrhu soudu o děti,

který nic o rodičích a ani o rozbití rodiny neuvádí. Takřka okamžitě padl rozsudek, aniž by soudce tušil, proč se vlastně rozbíjí rodina, kdo za to může, který rodič selhal.
http://www.klusak.info/ii-soud-o-deti/34-rozsudek.html

4. Krajská zpráva ,

která je podvodná od začátku až do konce. Jen obecné obviňování otce a vždy bez vysvětlení. A vychvalování Tomáše. Vše postavili na křivém popisu odchodu Tomáše z domu. Celá zpráva je komickým dílem podvodníků ze sociálního odboru Moravské Budějovice a komickým dílem podvodníků z krajské kontroly Jihlava. Srdceryvně popisují, jak se matka a sourozenci pod vedením a navádění sociálního odboru tmelili a stmelili. O tom je celá zpráva. Nejenže sourozence netmelili, ale velice brutálně a na věky zcela zdevastovali sourozeneckou skupinu. K vůli začlenění Tomáše.

Celá zpráva je jen o začleňovaném Tomášovi, přitom o matkou a sourozenci odvrhnutém Jakubovi v ní nenajdete ani písmenko.

Krajská zpráva - to je jen ubohý, úřednický slabomyslný podvod, podraz, pomluva, lež, křivárna, zneužití funkcí, zločin...  A pokud i takové nesmysly dodali soudu, pak je to i záměrné uvedení soudu v omyl, křivá výpověd, podvod, zneužití funkcí ... 
http://www.klusak.info/blog/495-krajska-zprava.html

5. Zpráva od ombudsmana

a v něm zcela nový důvod rozbití rodiny. A absolutní podpora tyrana, tyranie. A ani zmínka o mé diskriminaci, přitom je tak krásně popsaná v krajské zprávě. A je odůvodněna mým údajným odvrhnutím dítěte. Přitom úřad ombudsmana již znal pravdu a věděl přesně, kolik je v rodině dětí. 
Věděl, že ne otec, ale matka a sourozenci odvrhli Jakuba. A že Tomáš odvrhl otce. 
Z mých nezvratných důkazů věděl, že všechno je úplně jinak, než tvrdí úředníci. 
A přesto mi z toho nic neuznali a zcela se postavili za ty úřednické nesmysly, podvody, křivárny a zločiny. A protože ani to by už nestačilo, tak si k nim přidal i svoje křivé, a ničím nepodložené obvinění, pomluvy a lži.  
http://www.klusak.info/o-m-b-u-c-m-a-n/475-zaverecna-zprava.html

6. Rozsudek o dělení majetku,

který jednoznačně dokládá, že jsem nejenže nebyl odstěhovaný a formální, ale že to ani tak nemohlo být. 
A že rodiče neměly žádné konflikty, hádky. 
Že tedy matka neměla žádný důvod rozbíjet rodinu, natož pak odkopávat dítě. Že tedy ani žádnou pomoc sociální odbor nemohla žádat a ani žádná pomoc ji nemohla být poskytnuta. 
Prostě, všechno si to na nás sociální odbor Moravské Budějovice jen vymyslel. 
A to jenom proto, aby mohli začlenit plnoletého, aby se postarali o plnoletého tyrana. 
http://www.klusak.info/viii-deleni-majetku/463-rozsudek-jmenem-republiky.html




Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop