www.klusak.info



Aktuálně

Záměrná likvidace rodiny z moci úřední:
Toto je příběh o rozbíjení rodiny, kdy rodiče o rozvodu ani neuvažovali, přesto nám úřednice OSPOD MB na základě korupční nabídky a korupčního plnění tjně učiněné matce našich dětí zlikvidovaly rodinu.
Korupční nabídkou
byl úřednický návrh soudu o děti.
Korupčním plněním
se stal úřednický postup, kterým se ze své moci postaraly, aby všechno snadno a rychle a - bez otce - prošlo.

Proto úřednice matce stvořily návrh soudu o děti, který nikdo nedokáže vysvětlit, ale který si protlačily přes soud prakticky na jedno státní.
A protože až tak nesmyslný návrh soudu o děti je až příliš velký důkaz o úřednickém zločinu na naší rodině, tak jen co ten jejich návrh zlikvidoval naší rodinu, tak si jej ty samé úřednice z případu odstranily a nahradily úplně jinými důvody.
A všichni, úplně všichni, co tento případ řešili se tváří, jako by návrh soudu o děti a rozsudek k němu nikdy ani neexistovaly.


Sebevraždy:
Toto je příběh o tom, že některé případy se řeší záměrným doháněním občana k těm nejzoufalejším činům, k definitivě. Trvale své oběti vnucují úplné nesmysly, a ani jim nejde o to, aby to jejich oběť přijala, ale aby ji tím dohnali do naprosté beznaděje a z ní k těm nejzoufalejším činům.
Já už od roku 2011 vysvětluji a dokládám, že tvrzení úředníků,
- že prý jsem odvrhl dítě, to rozbilo sourozeneckou skupinu a započalo destrukci rodiny, a že by manželka dítě nikdy neodvrhla, a aby obnovila sourozeneckou skupinu, jedinou možností bylo, rozbít rodinu, odejít do Lukovan, kde měla prázdný domek
jsou absolutní hovadiny.
A když je vám toto vnucuváno a už 8 let a nenestal vůbec žádný posun ….
Člověka zabíjí, že stačí tak málo, takové nic – jen se podívat na tu obnovenou sourozeneckou skupinu.
A hned je to jasné, úřednice usvědčeny, a oznamovateli dáno ihned a ve všem za pravdu. Ale to všichni víme. Právě proto se nikdo nikdy tou sourozeneckou skupinou nezabýval a zabývat nehodlá.


Duševní zdraví:
Když státní moc takto a tolik let občana terorizuje, vnucuje mu takové hovadiny a ještě takovými formami, může to zdraví občana až tak poškodit, že mu je přisouzena léčba a opatrovník.
Ale za ty poruchy by mohly pouze a jen pomluvy a lži a křivá tvrzení úřednic.
A všichni ti, kteří to ze svých postů podporují, kryjí, kteří mi ty úřednické hovadiny trvale vnucují jako jedinou pravdu o důvodech rozbíjení naší rodiny.


Terorismus:
Státní moc mě už léta záměrně dostává do naprosté beznaděje, ze které se páchají ty nejzoufalejší činy, protože nikdo nedokáže vysvětlit návrh soudu o děti. Pokud z toho tlaku na mě záměrně vytvářený něco spáchám, s tím už si budou umět poradit, to řešit. Proto mě k nim dohánějí. Abych už něco z toho spáchal. Cokoliv. To je to nejhorší, že cokoliv.
Jenže nikde není jistota, že tím nejzoufalejším činem bude „jen sebevražda“.
Toto je ukázkový příklad, jak státní moc záměrně vyrábí zoufalce a pak skutečně jen čeká, až z toho konečně něco spáchá. Cokoliv. 
Proto jsem o případu informoval i BIS.
Toto není nějaká – „Modrá velryba“ – kde záleží na každém, zda si něco o tom vyhledá, s tím začne, bude plnit …
Toto je daleko horší, nebezpečnější, zákeřnější ... Protože to se na občana všechno jen tak vymyslí, hodí, nic řádně nevysvětlí, nic se mu neuzná, na nic neodpoví ... takže se mu neumožní ani se tomu bránit … A tak nemá šanci s tím cokoliv udělat. Musí hrát podle jejich pravidel a proto musí prohrát. Mnohdy i život.


Ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce o všem vědí
Tyto dva nejvyšší správci spravedlnosti a práva jsem o případu informoval v květnu 2019. To vyjasní, zda to, co se mé rodině, mým dětem stalo z moci úřední je náhoda, a následné selhání jednotlivců, kteří si mysleli, že krytím takových zločinů spáchaných na mé rodině, na mých dětech něčemu pomůžou. A ani jim nedošlo, že tím jejich krytím je moje likvidace.
Nebo takové postupy, likvidace rodin, likvidace občanů doháněním je k těm nejzoufalejším činům, je zde běžný postup.
Uvidíme, zda se budou tvářit, jako že nic, a přehrají případ na jiné, jako že oni nic ... či budou konat, jak je jejich povinností.
Je to na nich. Skutečností ale je, že o všem a všechno vědí a mají perfektně doložené.


Nadlidé
Já už takřka 30 let podnikám. Mívám nejrůznější kontroly, jako každý podnikatel. Co chtěli, to jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo doložené a úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát.
A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše přede mnou tajili, přemlouvali i manželku, aby i ta přede mnou všechno tajila, nic se mnou neřešila. A nic se se mnou neřešili ani úředníci. To všechno proto, aby se nám snadno a rychle zlikvidovala rodina na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, který si na nás úřednice vymyslely a který nikdo nedokáže vysvětlit, a dodnes ani nevysvětlil.
Proto jsem ani nemohl něco vědět,
něco řešit, něčemu rozumět, natož pak rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všichni ti, co měli něco s případem společného, jen posmívají, ponižují mě, urážejí a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... přece já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ... 
A nikdy nic.
Jako bych byl jen kusem dobytka, který jen otravuje, je na obtíž, který nemá nárok na nic. Ani na to vysvětlení úřednického postupu v naší rodině, kterému jsme se museli všichni podřídit.

 

Jakpak dopadnu?
Vysvětlí se něco, nebo mě státní moc zlikviduje, jen aby se nemuselo nic vysvětlovat a takto se ututlají zločiny spáchané z mocí úřední na mé rodině, na mých dětech? Dozvíme se někdy, který rodič selhal až tak, že už se musela rozbít rodina?
Jak je možné, že po tolika letech a po tom všem se ještě ani toto nevysvětlilo? 
Ale protože v ututlávání zločinů spáchaných na mých dětech je přímo namočeno tolik úředníků, policistů, doktorů, advokátů, státních zástupců a už i soudců, tak mě zřejmě brzy dorazí. Protože v této fázi státní moci půjde jen o to, aby se co nejvíce zmírnilo selhání státu. A opět se na mě něco vymyslí, nijak nevysvětlí, jen plivne špína bez možnosti se tomu bránit se, a jen tak na mě hodí, jak už se to dělá 8 let.
Já byl přece odstěhovaný, manželství jsem učinil formálním - já prý odvrhl dítě - matka k vůli tomu musela rozbít rodinu - matka by prý dítě nikdy neodvrhla - matce se prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu -
A aby to tak zůstalo, nešlo s tím nic dělat, tak proti tomu je, jak
já prý všechno popisuji lživě, pomlouvačně, neúplně .... - já nejsem schopan se s mířit s pravdou od úřednic -
já nechápu, že neplatí, co je uvedeno v návrhu soudu a v rozsudku - já prý trpím bludy - já prý potřebuji opatrovníka
Nic z toho není dodnes řádně vysvětlené, popsané a k ničemu z toho dokonce ani nemají mé vyjádření a přesto všechno platí. Takto se tu se mnou jedná a jen čeká, až mě to zlikviduje.

Přitom všechno jsou to až tak obří hovadiny, že se z nich, z žádné z nich, nedá nic vysvětlit.
Ale při likvidaci Klušáka netřeba něco vysvětlovat. Klušáka je potřeba zlikvidovat. A pak konečně bude po případu.
Jiní přece vysvětlení nežádají. Jiným nevadí, jak se zde likvidují rodiny, jak se zde záměrně dohánějí občané k těm nejzoufalejším činům ...


Sledujte tento případ, zde se všechno dozvíte.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


7. strana ze Zprávy Vládě ČR

Popisování pakla, které nám všedm Tomáš způsoboval a že jsme to vždy perfektně, vždy za pomocí pdborníků, řešili. Nešlo nic dělat jinak, natož pak lépe.


Nešlo nic dělat jinak, natož pak lépe.


Celá krajská zpráva je jen o chlubení se sociálního odboru, jak rozbíjeli rodinu pro devatenáctiletého Tomáše. Jméno Tomáš je tam přímo uvedeno 17x. A jen o rok starším Jakubovi tam nenajdete ani písmenko.

Příběh ani nemůže začít jinak, než popisem toho, jaký byl, jak se k nám choval Tomáš. A když to porovnáte s tím, co o něm uvádí sociální odbor, bude vám jasné, že rodiny, že děti jsou zde v rukou úřednických zrůd, totálních šílenců, kteří se neštítí ničeho.

S Tomášem je tolik zážitků, a mnohdy tak neskutečných, že by se o tom dala napsat tlustá kniha.
Už od jeho předškolního věku se ho báli obojí prarodiče. Přímo měl od nich zákaz k nim jet. Nikdy si ho k sobě nebrali, prostě ho nechtěli. Báli se jeho chronické lhavosti. Jak všechno možné i nemožné sváděl na jiné, jak se vztekal, když se mu okamžitě nevyhovělo. Takto si už od předškolního věku vynucoval od všech pozornost i poslušnost. Když okamžitě nebylo po jeho, dokázal to po okolí tak vylíčit, až nám všem byl nebezpečný.


Skutečný případ:
Měl donést do školky uschlé listí. Měli je malovat či nalepovat. Tomáš je nedonesl. Přitom listí všude bylo, i na dvoře. Ale on neřekl, že zapomněl. Kdepak. On celou školku rozplakal příběhem, jak on musel dřít, jak on musel tatínkovi pomáhat v podnikání, jak on by tak sedřený, že už ani neměl čas a sílu si listí připravit. Před takovým si musíte dát sakra pozor, aby vás nedostal do malérů, když mu nevyhovíte, když vás takto drží v šachu. Proto se nesměl ani plácnout, neb hned by to líčil jako pokus o zabití. Proto nesměl k ani jedněm prarodičům.

Takto s námi všemi cvičil už od jeho předškolního věku. Obdobných příběhů jsou desítky.

 

Tomáš se vůbec neučil, všechno si výborně pamatoval už ze školy. Takže se jeho excesy přehlížely, přece dostane rozum a pochopí, jak se musí chovat. Proto, když nechtěl, tak nic nemusel. Takto to začalo. Jenže místo aby pochopil, jeho nároky se s věkem zvyšovaly. Už v deseti letech bylo jasné, že to bude vážný problém. V patnácti už se nespokojil jen s tím, že nic nemusí. Už nám dělal zle, když se mu okamžitě nevyhovělo. Když se mu nešlo dostatečně rychle a v uctivém předklonu z cesty. Když se mu ve škole nedařilo a potřeboval si to na někom vykompenzovat. Na to měl především matku. S přechodem na gympl ji začal přímo nenávidět, byl z ní nešťastný. Jinak jak krávo, ji neřekl. Samozřejmě před všemi, tedy i před malou Vendulkou.  A to mu bylo 15 let. Není divu, že sama matka napsala školnímu psychologovi, Mgr. Miroslavu Kulhánkovi, žádost o pomoc.
A o dva roky později požádala o pomoc manželskou poradnu Jihlava, PhDr. Zdeňka Větrovce.

 

Tomáš vstupem na gympl Moravské Budějovice matkou neobyčejně trpěl. Doma plakal, jak spolužáci říkali, jak jejich matka je vedoucí toho, ředitelka tam toho, má za sebou tam to …. a on, chudák, on musel říci, že matka dělá na prasečáku krmičku prasat. To ji nikdy neodpustil, protože dle něho ho to před spolužáky totálně znemožňovalo. Tolik se za matku styděl, že ji to doma dával sežrat i s úroky. Ta od něj měla neskutečné peklo. Tomášova nejčastější věta tehdy byla – „Mým nejkrásnějším dnem bude, až z této podělané rodiny konečně vypadnu. Nenávidím ji, nenávidím vás všechny“.

Nikdy nezapomenu na jeho památnou větu v jeho šestnácti letech: „Ještě jsem na vás příliš měkký, budu muset přitvrdit“.

Proto jsem šel o pomoc požádat třídního učitele, zástupce gymnázia, Mgr. Miroslava Smutného. Celé vedení gymplu vědělo, jaké peklo nám všem doma Tomáš dělal. Mám od Mgr. Smutného několik emailů, z nichž je zjevné, jak usilovně chce vše ututlat, jak chce tyrana chránit. To je samé musíme pomalu, nesmíme se ukvapovat, zatím ho jen pozoruji … a já mu psal, že neřeším, jak se chová ve škole, ale že jsem mu oznámil, jak se chová doma, k nám A on nic. A jak čas ukázal, dokonce ho gymnázium ze všech sil podporovalo.


My jsme dělali všechno tak, jak se mělo. Tyranie a agrese Tomáše se řešila s několika odborníky. I se školou. Důkazů k tomu mám celý kufr. S Tomášem se totiž nedalo domluvit. Pořád jen zapíral, lhal,všechno překrucoval, vymlouval se, proto jsme si psali. Proto je tolik důkazů. Ve čtrnácti letech na otázku, co by napsal o matce, uvedl: – „Matka mi po inteligenční stránce nemá co dát“.

Matka pro něj byla jen kráva, patnáctiletá sestra Barbora děvka, pětiletá Vendulka prase. Proto mu bylo úplně jedno, co komu provede, jak se k nám chová. Takto nás viděl. Všichni se ho báli, všichni se před ním schovávali. Já jsem se s ním občas dostal do slovního střetu, neb jsem musel před ním chránit ostatní. Já se ani nemohl schovat, někam utéci, když jsem přímo doma podnikal. Jemu bylo jedno, že ničí nejen rodinu, že tím i ohrožuje i ekonomickou situaci rodiny. Čím větší hádku způsobil, čím větší škody, tím byl šťastnější.


Mám od něj dopisy s větami – až se naučíš ke mně chovat, půjde všechno líp“ … „vůbec nemáš ponětí, jak má fungovat rodina“
Mám i dopis, který mu psala matka, kde jej prosí, aby ji neříkal, že je padlá, že je kráva. Ke školnímu psychologovi, pak i do školy, a nakonec manželskou poradnu, ty jsme nežádali o pomoc jen tak. To už je akt zoufalství a už jen prosíte o pomoc, o záchranu.

 



Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop