www.klusak.info



Aktuálně

Záměrná likvidace rodiny z moci úřední:
Toto je příběh o rozbíjení rodiny, kdy rodiče o rozvodu ani neuvažovali, přesto nám úřednice OSPOD MB na základě korupční nabídky a korupčního plnění tjně učiněné matce našich dětí zlikvidovaly rodinu.
Korupční nabídkou
byl úřednický návrh soudu o děti.
Korupčním plněním
se stal úřednický postup, kterým se ze své moci postaraly, aby všechno snadno a rychle a - bez otce - prošlo.

Proto úřednice matce stvořily návrh soudu o děti, který nikdo nedokáže vysvětlit, ale který si protlačily přes soud prakticky na jedno státní.
A protože až tak nesmyslný návrh soudu o děti je až příliš velký důkaz o úřednickém zločinu na naší rodině, tak jen co ten jejich návrh zlikvidoval naší rodinu, tak si jej ty samé úřednice z případu odstranily a nahradily úplně jinými důvody.
A všichni, úplně všichni, co tento případ řešili se tváří, jako by návrh soudu o děti a rozsudek k němu nikdy ani neexistovaly.


Sebevraždy:
Toto je příběh o tom, že některé případy se řeší záměrným doháněním občana k těm nejzoufalejším činům, k definitivě. Trvale své oběti vnucují úplné nesmysly, a ani jim nejde o to, aby to jejich oběť přijala, ale aby ji tím dohnali do naprosté beznaděje a z ní k těm nejzoufalejším činům.
Já už od roku 2011 vysvětluji a dokládám, že tvrzení úředníků,
- že prý jsem odvrhl dítě, to rozbilo sourozeneckou skupinu a započalo destrukci rodiny, a že by manželka dítě nikdy neodvrhla, a aby obnovila sourozeneckou skupinu, jedinou možností bylo, rozbít rodinu, odejít do Lukovan, kde měla prázdný domek
jsou absolutní hovadiny.
A když je vám toto vnucuváno a už 8 let a nenestal vůbec žádný posun ….
Člověka zabíjí, že stačí tak málo, takové nic – jen se podívat na tu obnovenou sourozeneckou skupinu.
A hned je to jasné, úřednice usvědčeny, a oznamovateli dáno ihned a ve všem za pravdu. Ale to všichni víme. Právě proto se nikdo nikdy tou sourozeneckou skupinou nezabýval a zabývat nehodlá.


Duševní zdraví:
Když státní moc takto a tolik let občana terorizuje, vnucuje mu takové hovadiny a ještě takovými formami, může to zdraví občana až tak poškodit, že mu je přisouzena léčba a opatrovník.
Ale za ty poruchy by mohly pouze a jen pomluvy a lži a křivá tvrzení úřednic.
A všichni ti, kteří to ze svých postů podporují, kryjí, kteří mi ty úřednické hovadiny trvale vnucují jako jedinou pravdu o důvodech rozbíjení naší rodiny.


Terorismus:
Státní moc mě už léta záměrně dostává do naprosté beznaděje, ze které se páchají ty nejzoufalejší činy, protože nikdo nedokáže vysvětlit návrh soudu o děti. Pokud z toho tlaku na mě záměrně vytvářený něco spáchám, s tím už si budou umět poradit, to řešit. Proto mě k nim dohánějí. Abych už něco z toho spáchal. Cokoliv. To je to nejhorší, že cokoliv.
Jenže nikde není jistota, že tím nejzoufalejším činem bude „jen sebevražda“.
Toto je ukázkový příklad, jak státní moc záměrně vyrábí zoufalce a pak skutečně jen čeká, až z toho konečně něco spáchá. Cokoliv. 
Proto jsem o případu informoval i BIS.
Toto není nějaká – „Modrá velryba“ – kde záleží na každém, zda si něco o tom vyhledá, s tím začne, bude plnit …
Toto je daleko horší, nebezpečnější, zákeřnější ... Protože to se na občana všechno jen tak vymyslí, hodí, nic řádně nevysvětlí, nic se mu neuzná, na nic neodpoví ... takže se mu neumožní ani se tomu bránit … A tak nemá šanci s tím cokoliv udělat. Musí hrát podle jejich pravidel a proto musí prohrát. Mnohdy i život.


Ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce o všem vědí
Tyto dva nejvyšší správci spravedlnosti a práva jsem o případu informoval v květnu 2019. To vyjasní, zda to, co se mé rodině, mým dětem stalo z moci úřední je náhoda, a následné selhání jednotlivců, kteří si mysleli, že krytím takových zločinů spáchaných na mé rodině, na mých dětech něčemu pomůžou. A ani jim nedošlo, že tím jejich krytím je moje likvidace.
Nebo takové postupy, likvidace rodin, likvidace občanů doháněním je k těm nejzoufalejším činům, je zde běžný postup.
Uvidíme, zda se budou tvářit, jako že nic, a přehrají případ na jiné, jako že oni nic ... či budou konat, jak je jejich povinností.
Je to na nich. Skutečností ale je, že o všem a všechno vědí a mají perfektně doložené.


Nadlidé
Já už takřka 30 let podnikám. Mívám nejrůznější kontroly, jako každý podnikatel. Co chtěli, to jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo doložené a úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát.
A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše přede mnou tajili, přemlouvali i manželku, aby i ta přede mnou všechno tajila, nic se mnou neřešila. A nic se se mnou neřešili ani úředníci. To všechno proto, aby se nám snadno a rychle zlikvidovala rodina na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, který si na nás úřednice vymyslely a který nikdo nedokáže vysvětlit, a dodnes ani nevysvětlil.
Proto jsem ani nemohl něco vědět,
něco řešit, něčemu rozumět, natož pak rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všichni ti, co měli něco s případem společného, jen posmívají, ponižují mě, urážejí a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... přece já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ... 
A nikdy nic.
Jako bych byl jen kusem dobytka, který jen otravuje, je na obtíž, který nemá nárok na nic. Ani na to vysvětlení úřednického postupu v naší rodině, kterému jsme se museli všichni podřídit.

 

Jakpak dopadnu?
Vysvětlí se něco, nebo mě státní moc zlikviduje, jen aby se nemuselo nic vysvětlovat a takto se ututlají zločiny spáchané z mocí úřední na mé rodině, na mých dětech? Dozvíme se někdy, který rodič selhal až tak, že už se musela rozbít rodina?
Jak je možné, že po tolika letech a po tom všem se ještě ani toto nevysvětlilo? 
Ale protože v ututlávání zločinů spáchaných na mých dětech je přímo namočeno tolik úředníků, policistů, doktorů, advokátů, státních zástupců a už i soudců, tak mě zřejmě brzy dorazí. Protože v této fázi státní moci půjde jen o to, aby se co nejvíce zmírnilo selhání státu. A opět se na mě něco vymyslí, nijak nevysvětlí, jen plivne špína bez možnosti se tomu bránit se, a jen tak na mě hodí, jak už se to dělá 8 let.
Já byl přece odstěhovaný, manželství jsem učinil formálním - já prý odvrhl dítě - matka k vůli tomu musela rozbít rodinu - matka by prý dítě nikdy neodvrhla - matce se prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu -
A aby to tak zůstalo, nešlo s tím nic dělat, tak proti tomu je, jak
já prý všechno popisuji lživě, pomlouvačně, neúplně .... - já nejsem schopan se s mířit s pravdou od úřednic -
já nechápu, že neplatí, co je uvedeno v návrhu soudu a v rozsudku - já prý trpím bludy - já prý potřebuji opatrovníka
Nic z toho není dodnes řádně vysvětlené, popsané a k ničemu z toho dokonce ani nemají mé vyjádření a přesto všechno platí. Takto se tu se mnou jedná a jen čeká, až mě to zlikviduje.

Přitom všechno jsou to až tak obří hovadiny, že se z nich, z žádné z nich, nedá nic vysvětlit.
Ale při likvidaci Klušáka netřeba něco vysvětlovat. Klušáka je potřeba zlikvidovat. A pak konečně bude po případu.
Jiní přece vysvětlení nežádají. Jiným nevadí, jak se zde likvidují rodiny, jak se zde záměrně dohánějí občané k těm nejzoufalejším činům ...


Sledujte tento případ, zde se všechno dozvíte.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


12. strana ze Zprávy vládě ČR

Matka si u Tomáše neplnila vyživovací povinnost a to žádnou formou. Pětka na vysvětčení a vydírání otce hrozbou sebevraždy. Vzdání se manželství .... plno důkazů o tom, že to nemá v hlavě v pořádku.


Skutečný příběh:
Že jsem byl špatný, to dokládala i tím, že prý se semnou Tomáš musel soudit o výživné. To byl přece jasný důkaz, jak já jsem byl hrozný. A jak ona je úžasná, výborná, s ní se soudit nemusel. A s tímto si vystačila po zbytek našeho manželství.

Nešlo ji vysvětlit, že to byl od Tomáše podvod, podraz na oba rodiče. Že to Tomáše u soudu pochopil, proto u soudu plakal, a že se za to u soudu omlouval. A že při tom soudu se zjistilo, že jsem mu platil dříve, než jsem měl, a dokonce i více, než pak určil soud. Že to Tomáš soud prohrál, protože co nárokoval, to mu soud neuznal. Uznal mu jen polovinu. A tu nahrávku jsem jí pouštěl. Ale to ji nezajímalo. Ona potřebovala otce srážet, ponižovat, neb byla přesvědčena, že čím více mě zašlape, tím více ona vyroste. Dle jejího chápání já jsem byl ten špatný, mě musel dát Tomáš k soudu, a já jsem všechno prohrál a musím proto platit.
A ona je ta úžasná, jí Tomáš nežaloval, ona se nesoudila, ona mu platit nemusela.

Takto to chápala, takto vnímala realitu.
A také mu celý poslední rok, co byl Tomáš na gymnáziu, neplatila vůbec nic. Ani korunu.
Takže Tomáš má ukončené středoškolské vzdělání jenom díky peněz, které mu platil otec. Matka se na Tomáše vykašlala, ta si u něj vyživovací povinnost neplnila a to žádnou formou. A podívejte se, jak já to od všech odnáším a přitom jsem poctivě platil.

Za Tomášem si chodila, kdy chtěla. To jo. Ale jen vykecávat a chlubit se při kafíčku. To je její hoby. Kafe u jiných a chlubit se, jak ona se nadře, co ona udělá práce. Dokáže se chlubit nepřetržitě tak dlouho, že už ji na tu vlastní práci ani nezbývá čas. Dokonce s Tomášem byla na školním plesu. Jen mi oznámila, „Chtěl jsi děcka, tak se starej. Já jdu s Tomášem na zábavu, budu u něj spát, nevím, kdy se vrátím“.
Takto mi to přidělila a zatím co ona byla na zábavě, tak já se doma staral o prvňáčka. Přišla druhý den odpoledne, dovezla ji paní Kuchařová a nic se nedělo. Přišla, jako by se právě vrátila z nákupu. Nic neříkala a šla si odpočinout. Takto to skončilo. Já se o tom rozepsal jenom proto, abych doložil, že si dělala, co chtěla, kdy chtěla, a jak chtěla. Ona mohla.
Ona je duševně nemocná, stejně by nic nepochopila. Tak proč vlastně sám sobě komplikovat život? Proto jsme se nikdy nehádali.

Situace se stala neúnosnou, když Barbora donesla na pololetní vysvědčení první pětku. (únor 2007) Pětku dostala, protože se vůbec neučila. A matka ji v tom neučení se zcela podporovala. Bylo jasné, že ta volnost a bezstarostnost musí přestat. Že se bude muset učit, jinak na konci propadne. Bylo to po několika měsících poprvé, co jsem po ní něco požadoval a byl rozhodnut, že si za tím budu stát. Prostě – musí se učit. A když ne, tak se nebude courat, přespávat kdo ví kde a s kým, ale bude doma.

Barbora by to přijala. Nebyl by v tom problém. Bylo ji jasné, že je veliký průšvih a že se musí řešit. Jenže do toho vstoupila její matka, která to před tím 3 týdny vůbec neřešila. Začala plakat, jak já jí prý ničím život, jak není jen škola, jak prý mladá je jednou.

Toho se Barbora chytla. Ihned vycítila možnost, jak se z učení a povinností vysmeknout a začala taktéž řvát a začala mě vydírat, vyhrožovat sebevraždou. Matka ji k tomu navedla, matka ji v tom plně podporovala. Pro ni to byl další důkaz, jak je otec hrozný a jak dítěti nezbývá, než se takto bránit, než se zabít. Takto si nejen v sobě, ale i v dětech vzbuzovala a udržovala nenávist proti manželovi, proti otci.

 

Barbora si za ty sprostoty na otce mohla v patnácti letech dělat, co chtěla. Nemusela ani ze školy chodit domů, spát doma. A matka za to byla od ní chválena, jak se stará, jak to má doma v pořádku, co nadělá práce a jak ještě musí žít s takovým mužem, který je vlastně naprosto k ničemu a jen škodí. Taková byla koncem února 2007 u nás situace.

Dělala pouze to, co chtěla. Bez ohledu na její povinnosti, bez ohledu na zájmy a potřeby dětí. Já ji to toleroval, protože je zjevné, že je duševně nemocná. Že neví, že ani netuší, jaké jsou její úkoly v tomto životě, když má rodinu, děti. Proto jsem se tak obětoval a všechno oddřel sám. Tím se ze mě stával odborník, a z ní jen chlubilka. Těch situaci, co jsem s ní zažil, to by také bylo na knihu.

Skutečný příběh:

Komu se stalo, když manžel manželce říká, že o tom, aby patnáctiletá dcera, mohla být celý víkend s klukem, spát kdo ví kde, že se o tom musí radit i se mnou, že o tom musí vědět, oba rodiče, aby mu odpověděla: Tak já se vzdávám manželství, já už se nepovazuji za tvoji manželku, a už se mohu dělat, co chci, už se tě nemusíme na nic ptát a ni ti nic říkat.“
Co na to můžete říci?
Chcete ji nadat, chcete se s takovou hádat? Vždyť by stejně nic nepochopila.
To je přece zjevné už jen z této její věty. Ona je duševně nemocná. Proto ji Tomáš tak ovládal, přitom ji neskutečně týral, ponižoval, urážel jí …


Těch indicií o její duševní nemoci je nespočet. Řešilo se to i s odborníky. Každému soudu jsem to uváděl a dokazoval. I každému vyšetřujícímu našeho případu. Kdyby si mysleli, že nemám pravdu, pak by ji okamžitě na vyšetření poslali, už jen proto, aby mně tím na věky zavřeli ústa. Ale právě proto, že těch indicií je tolik, je jim jasné, že je duševně nemocná a musí se to krýt.
Proto se nikdy nesměl její duševní stav prošetřit. Toho výsledku se všichni báli. Protože, kdyby se odhalila skutečnost, kdyby se potvrdila duševní porucha, tak co potom, že?  Raději všichni budou tvrdit, že matka jen tak rozbila rodinu, odkopla dítě, aby tím tmelila sourozeneckou skupinu. A nikomu ze všech těch 22 vyšetřovatelů a posuzovatelů se na tom nezdá nic divného.

 



Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop