www.klusak.info



Aktuálně

Vánoce 2017:


Podaří se mi někdy alespoň jednoho jediného policisty přesvědčit, že jsem jsem se nikdy neodstěhoval a vzhledem ke své profesi ani nemohl odstěhovat?
Že jsem nikdy nebyl a ani nemohl být formální?
Že jsem neodvrhl Tomáše, za což mě trestal OSPOD MB vyloučením z procesu v mé rodině?
Že matka za navádění OSPOD MB odvrhla syna Jakuba a proto ani nemohla obnovit sourozeneckou skupinu?
Uzná mi alespoň jeden jediný policisty, že Jakub existuje? Alespoň ti, kteří jej viděli?
Nebo po asi už stovce policejního prošetřování na věky zůstane - že jsem z toho
nic neprokázal?


Vysvětlí se toto všechno, nebo policie jen čeká, až z toho "neprokázání" provedu čin nejzoufalejší, aby se jím všechno ukončilo?


Ale policie nečeká, policie koná.
Policie bez jakéhokoliv vysvětlení alespoň něčeho, trvalým odkopáváním mě s tím, že prý se neprokázalo, mě už dohnala k asi ke dvacítce zoufalých činů.

A k tomu si ještě policie si na mě vymyslela bezpočet nesmyslů, pomluv, křivých tvrzení a lží.
A dokonce se mě už přímo pokusila zlikvidovat, zpochybňováním mého zdravotního stavu.
A nyní mě dokonce trestně stíhá, přičemž ani nedokázala uvést nic konkrétního. A i to nekonkrétní jsou jen manipulace, podsouvání, nesmysly a lži, ke kterým mi ani stížnost nedovolila.

Jsem si jistý, že je v nejvyšším veřejném zájmu občany informovat o tom, co a jak se tu děje.
Jak se zde likvidují rodiny, rodiče, sourozenecké vztahy a vazby.
Jak se záměrně vedou děti k nenávisti k otci, jen aby se ho děti co nejvíce bály, jen aby ho co nejvíce nenáviděly.
A jak se záměrně otec dohání k činům nejzoufalejším.
To všechno se tu děje a to všechno zde v nejvyšším veřejném zájmu popisuji a dokládám.


Jediné, co se tu neděje je to, že by se něco vysvětlilo, na něco odpovědělo. To se tu neděje. Jen se mi všichni posmívají, ponižují a čekají, k čemu mě takovým přístupem doženou, jenom aby se to vzápětí použili proti mě. kdybych to přežil.


Já podnikám na plný úvazek už od roku 1991, už 27 let. Měl jsem tu kontroly jak ČOI, tak FÚ. Co si přáli jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát. 

 

A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si takto předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše předemnou tajili, přemlouvali manželku, aby i ta předemnou vše tajila, nic se mnou neřešila, jenom aby rodinu mohli rozbít na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, kterému nikdo nerozumí. Proto jsem ani nemohl něco vědět, proto jem ani nemohl něčemu rozumět, rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všechny kontroly a policie jen posmívají, ponižují mě a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ...
A ani po tom všem se dodnes nedá z postupu OSPOD MB vůbec nic vysvětlit, na nic se neodpovědělo.


Státní moc počítá s tím, že to všechno ukončí až ten nejzoufalejší čin z toho, neb mi takovým postupem už 7 let dávají na jevo, že jiné řešení pro nás ani neexistuje. Smiř se s tím, že se nikdy nic nedozvíš, - nebo se nesmiř - a spáchej z toho, co chceš, nám je to jedno.


Jsem si jistý, je je nezbytné, aby se o takových praktikách OSPOD MB v součinnosti s policií dozvědělo co možná nejvíce lidí.
Že je to v nejvyšším veřejném zájmu
.


Aby se na takové úředníky a policii mohly připravit rodiny, rodiče, děti. Aby pak ze zoudfalství z toho nemuseli páchat ty nejzoufalejší činy.


Nejvyšší veřejný zájem musí být, aby se občané na takové úřednické postupy mohli připravit a tím ubude rodinných tragédií z úřednických masakrů rodin bez důvodů, bez vysvětlení. Tím se sníží počet
sebevražd nejen rodičů, ale i dětí z toho, jak se s nimi z moci úřední zachází. A jak se jim po tom všem ještě státní moc posmívá, odkopává je, a takto dohání do naprosté beznaděje, od které je už kousek k čemukoliv.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


12. strana ze Zprávy vládě ČR

Matka si u Tomáše neplnila vyživovací povinnost a to žádnou formou. Pětka na vysvětčení a vydírání otce hrozbou sebevraždy. Vzdání se manželství .... plno důkazů o tom, že to nemá v hlavě v pořádku.


Skutečný příběh:
Že jsem byl špatný, to dokládala i tím, že prý se semnou Tomáš musel soudit o výživné. To byl přece jasný důkaz, jak já jsem byl hrozný. A jak ona je úžasná, výborná, s ní se soudit nemusel. A s tímto si vystačila po zbytek našeho manželství.

Nešlo ji vysvětlit, že to byl od Tomáše podvod, podraz na oba rodiče. Že to Tomáše u soudu pochopil, proto u soudu plakal, a že se za to u soudu omlouval. A že při tom soudu se zjistilo, že jsem mu platil dříve, než jsem měl, a dokonce i více, než pak určil soud. Že to Tomáš soud prohrál, protože co nárokoval, to mu soud neuznal. Uznal mu jen polovinu. A tu nahrávku jsem jí pouštěl. Ale to ji nezajímalo. Ona potřebovala otce srážet, ponižovat, neb byla přesvědčena, že čím více mě zašlape, tím více ona vyroste. Dle jejího chápání já jsem byl ten špatný, mě musel dát Tomáš k soudu, a já jsem všechno prohrál a musím proto platit.
A ona je ta úžasná, jí Tomáš nežaloval, ona se nesoudila, ona mu platit nemusela.

Takto to chápala, takto vnímala realitu.
A také mu celý poslední rok, co byl Tomáš na gymnáziu, neplatila vůbec nic. Ani korunu.
Takže Tomáš má ukončené středoškolské vzdělání jenom díky peněz, které mu platil otec. Matka se na Tomáše vykašlala, ta si u něj vyživovací povinnost neplnila a to žádnou formou. A podívejte se, jak já to od všech odnáším a přitom jsem poctivě platil.

Za Tomášem si chodila, kdy chtěla. To jo. Ale jen vykecávat a chlubit se při kafíčku. To je její hoby. Kafe u jiných a chlubit se, jak ona se nadře, co ona udělá práce. Dokáže se chlubit nepřetržitě tak dlouho, že už ji na tu vlastní práci ani nezbývá čas. Dokonce s Tomášem byla na školním plesu. Jen mi oznámila, „Chtěl jsi děcka, tak se starej. Já jdu s Tomášem na zábavu, budu u něj spát, nevím, kdy se vrátím“.
Takto mi to přidělila a zatím co ona byla na zábavě, tak já se doma staral o prvňáčka. Přišla druhý den odpoledne, dovezla ji paní Kuchařová a nic se nedělo. Přišla, jako by se právě vrátila z nákupu. Nic neříkala a šla si odpočinout. Takto to skončilo. Já se o tom rozepsal jenom proto, abych doložil, že si dělala, co chtěla, kdy chtěla, a jak chtěla. Ona mohla.
Ona je duševně nemocná, stejně by nic nepochopila. Tak proč vlastně sám sobě komplikovat život? Proto jsme se nikdy nehádali.

Situace se stala neúnosnou, když Barbora donesla na pololetní vysvědčení první pětku. (únor 2007) Pětku dostala, protože se vůbec neučila. A matka ji v tom neučení se zcela podporovala. Bylo jasné, že ta volnost a bezstarostnost musí přestat. Že se bude muset učit, jinak na konci propadne. Bylo to po několika měsících poprvé, co jsem po ní něco požadoval a byl rozhodnut, že si za tím budu stát. Prostě – musí se učit. A když ne, tak se nebude courat, přespávat kdo ví kde a s kým, ale bude doma.

Barbora by to přijala. Nebyl by v tom problém. Bylo ji jasné, že je veliký průšvih a že se musí řešit. Jenže do toho vstoupila její matka, která to před tím 3 týdny vůbec neřešila. Začala plakat, jak já jí prý ničím život, jak není jen škola, jak prý mladá je jednou.

Toho se Barbora chytla. Ihned vycítila možnost, jak se z učení a povinností vysmeknout a začala taktéž řvát a začala mě vydírat, vyhrožovat sebevraždou. Matka ji k tomu navedla, matka ji v tom plně podporovala. Pro ni to byl další důkaz, jak je otec hrozný a jak dítěti nezbývá, než se takto bránit, než se zabít. Takto si nejen v sobě, ale i v dětech vzbuzovala a udržovala nenávist proti manželovi, proti otci.

 

Barbora si za ty sprostoty na otce mohla v patnácti letech dělat, co chtěla. Nemusela ani ze školy chodit domů, spát doma. A matka za to byla od ní chválena, jak se stará, jak to má doma v pořádku, co nadělá práce a jak ještě musí žít s takovým mužem, který je vlastně naprosto k ničemu a jen škodí. Taková byla koncem února 2007 u nás situace.

Dělala pouze to, co chtěla. Bez ohledu na její povinnosti, bez ohledu na zájmy a potřeby dětí. Já ji to toleroval, protože je zjevné, že je duševně nemocná. Že neví, že ani netuší, jaké jsou její úkoly v tomto životě, když má rodinu, děti. Proto jsem se tak obětoval a všechno oddřel sám. Tím se ze mě stával odborník, a z ní jen chlubilka. Těch situaci, co jsem s ní zažil, to by také bylo na knihu.

Skutečný příběh:

Komu se stalo, když manžel manželce říká, že o tom, aby patnáctiletá dcera, mohla být celý víkend s klukem, spát kdo ví kde, že se o tom musí radit i se mnou, že o tom musí vědět, oba rodiče, aby mu odpověděla: Tak já se vzdávám manželství, já už se nepovazuji za tvoji manželku, a už se mohu dělat, co chci, už se tě nemusíme na nic ptát a ni ti nic říkat.“
Co na to můžete říci?
Chcete ji nadat, chcete se s takovou hádat? Vždyť by stejně nic nepochopila.
To je přece zjevné už jen z této její věty. Ona je duševně nemocná. Proto ji Tomáš tak ovládal, přitom ji neskutečně týral, ponižoval, urážel jí …


Těch indicií o její duševní nemoci je nespočet. Řešilo se to i s odborníky. Každému soudu jsem to uváděl a dokazoval. I každému vyšetřujícímu našeho případu. Kdyby si mysleli, že nemám pravdu, pak by ji okamžitě na vyšetření poslali, už jen proto, aby mně tím na věky zavřeli ústa. Ale právě proto, že těch indicií je tolik, je jim jasné, že je duševně nemocná a musí se to krýt.
Proto se nikdy nesměl její duševní stav prošetřit. Toho výsledku se všichni báli. Protože, kdyby se odhalila skutečnost, kdyby se potvrdila duševní porucha, tak co potom, že?  Raději všichni budou tvrdit, že matka jen tak rozbila rodinu, odkopla dítě, aby tím tmelila sourozeneckou skupinu. A nikomu ze všech těch 22 vyšetřovatelů a posuzovatelů se na tom nezdá nic divného.

 



Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop