www.klusak.info



Aktuálně

Záměrná likvidace rodiny z moci úřední:
Toto je příběh o rozbíjení rodiny, kdy rodiče o rozvodu ani neuvažovali, přesto nám úřednice OSPOD MB na základě korupční nabídky a korupčního plnění tjně učiněné matce našich dětí zlikvidovaly rodinu.
Korupční nabídkou
byl úřednický návrh soudu o děti.
Korupčním plněním
se stal úřednický postup, kterým se ze své moci postaraly, aby všechno snadno a rychle a - bez otce - prošlo.

Proto úřednice matce stvořily návrh soudu o děti, který nikdo nedokáže vysvětlit, ale který si protlačily přes soud prakticky na jedno státní.
A protože až tak nesmyslný návrh soudu o děti je až příliš velký důkaz o úřednickém zločinu na naší rodině, tak jen co ten jejich návrh zlikvidoval naší rodinu, tak si jej ty samé úřednice z případu odstranily a nahradily úplně jinými důvody.
A všichni, úplně všichni, co tento případ řešili se tváří, jako by návrh soudu o děti a rozsudek k němu nikdy ani neexistovaly.


Sebevraždy:
Toto je příběh o tom, že některé případy se řeší záměrným doháněním občana k těm nejzoufalejším činům, k definitivě. Trvale své oběti vnucují úplné nesmysly, a ani jim nejde o to, aby to jejich oběť přijala, ale aby ji tím dohnali do naprosté beznaděje a z ní k těm nejzoufalejším činům.
Já už od roku 2011 vysvětluji a dokládám, že tvrzení úředníků,
- že prý jsem odvrhl dítě, to rozbilo sourozeneckou skupinu a započalo destrukci rodiny, a že by manželka dítě nikdy neodvrhla, a aby obnovila sourozeneckou skupinu, jedinou možností bylo, rozbít rodinu, odejít do Lukovan, kde měla prázdný domek
jsou absolutní hovadiny.
A když je vám toto vnucuváno a už 8 let a nenestal vůbec žádný posun ….
Člověka zabíjí, že stačí tak málo, takové nic – jen se podívat na tu obnovenou sourozeneckou skupinu.
A hned je to jasné, úřednice usvědčeny, a oznamovateli dáno ihned a ve všem za pravdu. Ale to všichni víme. Právě proto se nikdo nikdy tou sourozeneckou skupinou nezabýval a zabývat nehodlá.


Duševní zdraví:
Když státní moc takto a tolik let občana terorizuje, vnucuje mu takové hovadiny a ještě takovými formami, může to zdraví občana až tak poškodit, že mu je přisouzena léčba a opatrovník.
Ale za ty poruchy by mohly pouze a jen pomluvy a lži a křivá tvrzení úřednic.
A všichni ti, kteří to ze svých postů podporují, kryjí, kteří mi ty úřednické hovadiny trvale vnucují jako jedinou pravdu o důvodech rozbíjení naší rodiny.


Terorismus:
Státní moc mě už léta záměrně dostává do naprosté beznaděje, ze které se páchají ty nejzoufalejší činy, protože nikdo nedokáže vysvětlit návrh soudu o děti. Pokud z toho tlaku na mě záměrně vytvářený něco spáchám, s tím už si budou umět poradit, to řešit. Proto mě k nim dohánějí. Abych už něco z toho spáchal. Cokoliv. To je to nejhorší, že cokoliv.
Jenže nikde není jistota, že tím nejzoufalejším činem bude „jen sebevražda“.
Toto je ukázkový příklad, jak státní moc záměrně vyrábí zoufalce a pak skutečně jen čeká, až z toho konečně něco spáchá. Cokoliv. 
Proto jsem o případu informoval i BIS.
Toto není nějaká – „Modrá velryba“ – kde záleží na každém, zda si něco o tom vyhledá, s tím začne, bude plnit …
Toto je daleko horší, nebezpečnější, zákeřnější ... Protože to se na občana všechno jen tak vymyslí, hodí, nic řádně nevysvětlí, nic se mu neuzná, na nic neodpoví ... takže se mu neumožní ani se tomu bránit … A tak nemá šanci s tím cokoliv udělat. Musí hrát podle jejich pravidel a proto musí prohrát. Mnohdy i život.


Ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce o všem vědí
Tyto dva nejvyšší správci spravedlnosti a práva jsem o případu informoval v květnu 2019. To vyjasní, zda to, co se mé rodině, mým dětem stalo z moci úřední je náhoda, a následné selhání jednotlivců, kteří si mysleli, že krytím takových zločinů spáchaných na mé rodině, na mých dětech něčemu pomůžou. A ani jim nedošlo, že tím jejich krytím je moje likvidace.
Nebo takové postupy, likvidace rodin, likvidace občanů doháněním je k těm nejzoufalejším činům, je zde běžný postup.
Uvidíme, zda se budou tvářit, jako že nic, a přehrají případ na jiné, jako že oni nic ... či budou konat, jak je jejich povinností.
Je to na nich. Skutečností ale je, že o všem a všechno vědí a mají perfektně doložené.


Nadlidé
Já už takřka 30 let podnikám. Mívám nejrůznější kontroly, jako každý podnikatel. Co chtěli, to jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo doložené a úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát.
A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše přede mnou tajili, přemlouvali i manželku, aby i ta přede mnou všechno tajila, nic se mnou neřešila. A nic se se mnou neřešili ani úředníci. To všechno proto, aby se nám snadno a rychle zlikvidovala rodina na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, který si na nás úřednice vymyslely a který nikdo nedokáže vysvětlit, a dodnes ani nevysvětlil.
Proto jsem ani nemohl něco vědět,
něco řešit, něčemu rozumět, natož pak rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všichni ti, co měli něco s případem společného, jen posmívají, ponižují mě, urážejí a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... přece já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ... 
A nikdy nic.
Jako bych byl jen kusem dobytka, který jen otravuje, je na obtíž, který nemá nárok na nic. Ani na to vysvětlení úřednického postupu v naší rodině, kterému jsme se museli všichni podřídit.

 

Jakpak dopadnu?
Vysvětlí se něco, nebo mě státní moc zlikviduje, jen aby se nemuselo nic vysvětlovat a takto se ututlají zločiny spáchané z mocí úřední na mé rodině, na mých dětech? Dozvíme se někdy, který rodič selhal až tak, že už se musela rozbít rodina?
Jak je možné, že po tolika letech a po tom všem se ještě ani toto nevysvětlilo? 
Ale protože v ututlávání zločinů spáchaných na mých dětech je přímo namočeno tolik úředníků, policistů, doktorů, advokátů, státních zástupců a už i soudců, tak mě zřejmě brzy dorazí. Protože v této fázi státní moci půjde jen o to, aby se co nejvíce zmírnilo selhání státu. A opět se na mě něco vymyslí, nijak nevysvětlí, jen plivne špína bez možnosti se tomu bránit se, a jen tak na mě hodí, jak už se to dělá 8 let.
Já byl přece odstěhovaný, manželství jsem učinil formálním - já prý odvrhl dítě - matka k vůli tomu musela rozbít rodinu - matka by prý dítě nikdy neodvrhla - matce se prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu -
A aby to tak zůstalo, nešlo s tím nic dělat, tak proti tomu je, jak
já prý všechno popisuji lživě, pomlouvačně, neúplně .... - já nejsem schopan se s mířit s pravdou od úřednic -
já nechápu, že neplatí, co je uvedeno v návrhu soudu a v rozsudku - já prý trpím bludy - já prý potřebuji opatrovníka
Nic z toho není dodnes řádně vysvětlené, popsané a k ničemu z toho dokonce ani nemají mé vyjádření a přesto všechno platí. Takto se tu se mnou jedná a jen čeká, až mě to zlikviduje.

Přitom všechno jsou to až tak obří hovadiny, že se z nich, z žádné z nich, nedá nic vysvětlit.
Ale při likvidaci Klušáka netřeba něco vysvětlovat. Klušáka je potřeba zlikvidovat. A pak konečně bude po případu.
Jiní přece vysvětlení nežádají. Jiným nevadí, jak se zde likvidují rodiny, jak se zde záměrně dohánějí občané k těm nejzoufalejším činům ...


Sledujte tento případ, zde se všechno dozvíte.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


49 strana ze Zprávy vládě ČR

Zde popisuji otročení dítěte. 
A že se o letité otročení dítěte jedná, na to vemte jed.


Stížnost na okresního státního zástupce

 

(šetření  20)


Na okresního mafiána se musí od lesa. Proto jsem na něj podal stížnost do Brna a byl šťasten, jak se případ dostane z jeho moci.

Popsal jsem náš případ, vše doložil a čekal. Odpověď přišla brzy.
Že šetření podstupují do Jihlavy.

Hned mi bylo jasné, že si to JUDr. Zdeněk Špaček zase hezky pohlídá,
že z Jihlavy proti němu nikdo nepůjde.

A taky to tak dopadlo.

20. Mgr. Lenka Fortelná, krajské státní zastupitelství

V popisu případu už jsem daleko více kladl důraz na týrání, na otročení dítěte. Protože, to by nemělo projít bez řádné prošetření.

Vysvětlím, proč se o tom dříve nemluvilo, proč to dřív nebylo. Na to je jednoduchá odpověď. Protože to dříve nebylo.

Přímo doma jsem budoval zahradnictví.
V něm je práce pořád a tak se v něm děti od mala pohybovaly, dle své chuti a nálady, neb já tam byl pořád a pořád se tam něco dělo. Takže byly pod mým dohledem, byly se mnou pořád. Od mala byli podnikání součástí, různě pomáhali.
U Tomáše bylo jasné, že bude doktor, advokát, či něco takového. Měl výborné známky, třeba že se neučil. A ta jeho výřečnost, jak vše dokázal okecat, to se jen tak neslyší. A to mluvíme o jeho asi tak 8, či 9 letech. Na takového byla matka hrdá, tím se chlubila. Tomáš nedal vůbec žádnou práci a takové výsledky … to se jí náramně hodilo, to se to chlubilo.

Jakub byl jiný. Ten se hodně učil, ale ze školy nosil čtyřky. O rok mladší Tomáš toho znal podstatně více, než Jakub. Asi takto:  Prvňáček Jakub nezvládal počty do dvaceti, zatím co o rok mladší Tomáš ho „deptal“ bezvadným počítáním do tisíce.


Jakubem se matka nechlubila, nikdy se s ním neučila, nehrála, jeho nikdy v životě nepochválila, za něj, jako by se styděla. Trvale Tomáše nad Jakuba nadřazovala. Jakub matku prakticky nezajímal, byl pořád se mnou a pořád jsme spolu něco v zahradnictví dělali. Takže se to nijak neřešilo. Tak byly životem rozdány karty, tak se to bralo.


Zatím co u Tomáše bylo jasné, že půjde na vysokou, kterou si vybere, tak i u Jakuba bylo jasné, že bude pracovat v zahradnictví. Že to tu přebere. Tak se to vždycky bralo.
Nikdy ani náznak toho, že by něco mohlo být jinak.
Jakub hodně pomáhal a to prakticky pořád. A od dětství. Na tom není nic špatného, to bylo dokonce dobře. A pořád slyšel od matky, od obou rodičů, jak si to dělá pro sebe. A on dělal. Později, když mu bylo tak 14 let, manželka už zde razila věty typu, že zahradnictví je moje a tudíž že je to jen moje práce. Že kdyby mi pomáhaly děti nebo ona, že by vlastně dělaly za mě a místo mě …
To měla od Tomáše, neb ten už se v ten čas nijak nepodílel a potřeboval si to nějak vysvětlit. Tak si toto vymyslel. Hezky mi to Tomáš popisuje v jednom z jeho mnohých dopisů, jak já si prý pletu rodinu a podnikání, jak já prý nemám ani ponětí, jak má fungovat rodina …

Zahradnictví muselo fungovat, a práce v něm je pořád.
Vždyť je to živá příroda, chodí sem zákazníci nakupovat a přece nás to živilo. Manželka si zařídila, že se nemusela podílet, přece je to moje … a Jakuba. Ale já tu hodnotu musel vytvořit. S Jakubem. Jinak by byl konec. Proto pořád, vždy to bylo s tím, že si to Jakub dělá pro sebe, že to bude jeho.
Co se tu stavělo, budovalo, u všeho byl a na všem se značným dílem podílel. Později i finančně.
Za rok, za dva další skleník, pak další a pak prodejna a další skleník … a tak se postupovalo dál a takto se trvale zvyšoval majetek. Ale obou rodičů.
Díky mě hlavně Jakubovi. Později jenom já a jenom Jakub.
V patnácti šel Jakub na stření zahradnickou do Brna. Vždyť si doma vybudoval zahradnictví, to je přece jeho, to bude jeho.

Když Tomáš měl „svůj den“, když nás tady masíroval, když se před ním všichni rozutekli a jen já mu čelil … A když to přešlo, tak ho matka podporovala slovy, jak Tomáš je ten správný chlap, jak Tomáš se otce nebojí, jak Tomáš mu klidně řekne svůj názor, jak klidně otci i nadá, když má pravdu …(To bylo Tomášovi tak 16, 17 let) takto ho podporovala. Ale až když se Tomáš uklidnil. Protože při tom jeho řevu se mu neodvážila jít ani na oči. Mám od ní prosebné dopisy, pro Tomáše, jak ho prosí, aby na ni nebyl tak krutý …

A Jakuba srážela tím, jak se mu posmívala, jak on nic není, jak není chlap, protože se otce bojí, nikdy mu nic neřekne, jak se s ním nehádá, jen mu tedy leze do zadku …. takto ho ještě a trvale srážela.
Takto manželka vychovávala a takový měla vztah k svým synům. Co s tím? Nic. Matka je duševně nemocná a přece, Jakub si to dělá pro sebe. Přece to bude jeho.
A že je matka taková … Všichni jsme ji měli za nemocnou.

Ona by byla šťastná, kdyby mi nejenže nepomáhal, ale ještě na mě nadával, ještě mi škodil. Protože pak by přece ona byla ještě více chválena, a to pro ni byla vždy ta nejvyšší hodnota.
Pochválit ji a máte od ní všechno. To je ta její nemoc.

 



Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop