www.klusak.info



Aktuálně

Záměrná likvidace rodiny z moci úřední:
Toto je příběh o rozbíjení rodiny, kdy rodiče o rozvodu ani neuvažovali, přesto nám úřednice OSPOD MB na základě korupční nabídky a korupčního plnění tjně učiněné matce našich dětí zlikvidovaly rodinu.
Korupční nabídkou
byl úřednický návrh soudu o děti.
Korupčním plněním
se stal úřednický postup, kterým se ze své moci postaraly, aby všechno snadno a rychle a - bez otce - prošlo.

Proto úřednice matce stvořily návrh soudu o děti, který nikdo nedokáže vysvětlit, ale který si protlačily přes soud prakticky na jedno státní.
A protože až tak nesmyslný návrh soudu o děti je až příliš velký důkaz o úřednickém zločinu na naší rodině, tak jen co ten jejich návrh zlikvidoval naší rodinu, tak si jej ty samé úřednice z případu odstranily a nahradily úplně jinými důvody.
A všichni, úplně všichni, co tento případ řešili se tváří, jako by návrh soudu o děti a rozsudek k němu nikdy ani neexistovaly.


Sebevraždy:
Toto je příběh o tom, že některé případy se řeší záměrným doháněním občana k těm nejzoufalejším činům, k definitivě. Trvale své oběti vnucují úplné nesmysly, a ani jim nejde o to, aby to jejich oběť přijala, ale aby ji tím dohnali do naprosté beznaděje a z ní k těm nejzoufalejším činům.
Já už od roku 2011 vysvětluji a dokládám, že tvrzení úředníků,
- že prý jsem odvrhl dítě, to rozbilo sourozeneckou skupinu a započalo destrukci rodiny, a že by manželka dítě nikdy neodvrhla, a aby obnovila sourozeneckou skupinu, jedinou možností bylo, rozbít rodinu, odejít do Lukovan, kde měla prázdný domek
jsou absolutní hovadiny.
A když je vám toto vnucuváno a už 8 let a nenestal vůbec žádný posun ….
Člověka zabíjí, že stačí tak málo, takové nic – jen se podívat na tu obnovenou sourozeneckou skupinu.
A hned je to jasné, úřednice usvědčeny, a oznamovateli dáno ihned a ve všem za pravdu. Ale to všichni víme. Právě proto se nikdo nikdy tou sourozeneckou skupinou nezabýval a zabývat nehodlá.


Duševní zdraví:
Když státní moc takto a tolik let občana terorizuje, vnucuje mu takové hovadiny a ještě takovými formami, může to zdraví občana až tak poškodit, že mu je přisouzena léčba a opatrovník.
Ale za ty poruchy by mohly pouze a jen pomluvy a lži a křivá tvrzení úřednic.
A všichni ti, kteří to ze svých postů podporují, kryjí, kteří mi ty úřednické hovadiny trvale vnucují jako jedinou pravdu o důvodech rozbíjení naší rodiny.


Terorismus:
Státní moc mě už léta záměrně dostává do naprosté beznaděje, ze které se páchají ty nejzoufalejší činy, protože nikdo nedokáže vysvětlit návrh soudu o děti. Pokud z toho tlaku na mě záměrně vytvářený něco spáchám, s tím už si budou umět poradit, to řešit. Proto mě k nim dohánějí. Abych už něco z toho spáchal. Cokoliv. To je to nejhorší, že cokoliv.
Jenže nikde není jistota, že tím nejzoufalejším činem bude „jen sebevražda“.
Toto je ukázkový příklad, jak státní moc záměrně vyrábí zoufalce a pak skutečně jen čeká, až z toho konečně něco spáchá. Cokoliv. 
Proto jsem o případu informoval i BIS.
Toto není nějaká – „Modrá velryba“ – kde záleží na každém, zda si něco o tom vyhledá, s tím začne, bude plnit …
Toto je daleko horší, nebezpečnější, zákeřnější ... Protože to se na občana všechno jen tak vymyslí, hodí, nic řádně nevysvětlí, nic se mu neuzná, na nic neodpoví ... takže se mu neumožní ani se tomu bránit … A tak nemá šanci s tím cokoliv udělat. Musí hrát podle jejich pravidel a proto musí prohrát. Mnohdy i život.


Ministryně spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce o všem vědí
Tyto dva nejvyšší správci spravedlnosti a práva jsem o případu informoval v květnu 2019. To vyjasní, zda to, co se mé rodině, mým dětem stalo z moci úřední je náhoda, a následné selhání jednotlivců, kteří si mysleli, že krytím takových zločinů spáchaných na mé rodině, na mých dětech něčemu pomůžou. A ani jim nedošlo, že tím jejich krytím je moje likvidace.
Nebo takové postupy, likvidace rodin, likvidace občanů doháněním je k těm nejzoufalejším činům, je zde běžný postup.
Uvidíme, zda se budou tvářit, jako že nic, a přehrají případ na jiné, jako že oni nic ... či budou konat, jak je jejich povinností.
Je to na nich. Skutečností ale je, že o všem a všechno vědí a mají perfektně doložené.


Nadlidé
Já už takřka 30 let podnikám. Mívám nejrůznější kontroly, jako každý podnikatel. Co chtěli, to jsem musel vysvětlovat, dokládat, a zase vysvětlovat a přesně a až do doby, než všechno bylo doložené a úředníkům naprosto jasné. Takto se k mým povinnostem staví stát.
A jak je to s mými právy?
Úředníci tajně pronikli do mé rodiny, mě si předem z dění v rodině odstavili, z procesu vyloučili, vše přede mnou tajili, přemlouvali i manželku, aby i ta přede mnou všechno tajila, nic se mnou neřešila. A nic se se mnou neřešili ani úředníci. To všechno proto, aby se nám snadno a rychle zlikvidovala rodina na základě zcela nesmyslného návrhu soudu, který si na nás úřednice vymyslely a který nikdo nedokáže vysvětlit, a dodnes ani nevysvětlil.
Proto jsem ani nemohl něco vědět,
něco řešit, něčemu rozumět, natož pak rodinu chránit.
A když se ptám, žádám, prosím, žebrám o vysvětlení .... tak se mi všichni ti, co měli něco s případem společného, jen posmívají, ponižují mě, urážejí a zesměšňují, odkopávají mě, jak já prý neprokázal .... Přitom já žádám, prosím, žebrám, pláču ... přece já se jenom ptám, já chci jen odpovědi, vysvětlení ... 
A nikdy nic.
Jako bych byl jen kusem dobytka, který jen otravuje, je na obtíž, který nemá nárok na nic. Ani na to vysvětlení úřednického postupu v naší rodině, kterému jsme se museli všichni podřídit.

 

Jakpak dopadnu?
Vysvětlí se něco, nebo mě státní moc zlikviduje, jen aby se nemuselo nic vysvětlovat a takto se ututlají zločiny spáchané z mocí úřední na mé rodině, na mých dětech? Dozvíme se někdy, který rodič selhal až tak, že už se musela rozbít rodina?
Jak je možné, že po tolika letech a po tom všem se ještě ani toto nevysvětlilo? 
Ale protože v ututlávání zločinů spáchaných na mých dětech je přímo namočeno tolik úředníků, policistů, doktorů, advokátů, státních zástupců a už i soudců, tak mě zřejmě brzy dorazí. Protože v této fázi státní moci půjde jen o to, aby se co nejvíce zmírnilo selhání státu. A opět se na mě něco vymyslí, nijak nevysvětlí, jen plivne špína bez možnosti se tomu bránit se, a jen tak na mě hodí, jak už se to dělá 8 let.
Já byl přece odstěhovaný, manželství jsem učinil formálním - já prý odvrhl dítě - matka k vůli tomu musela rozbít rodinu - matka by prý dítě nikdy neodvrhla - matce se prý podařilo obnovit sourozeneckou skupinu -
A aby to tak zůstalo, nešlo s tím nic dělat, tak proti tomu je, jak
já prý všechno popisuji lživě, pomlouvačně, neúplně .... - já nejsem schopan se s mířit s pravdou od úřednic -
já nechápu, že neplatí, co je uvedeno v návrhu soudu a v rozsudku - já prý trpím bludy - já prý potřebuji opatrovníka
Nic z toho není dodnes řádně vysvětlené, popsané a k ničemu z toho dokonce ani nemají mé vyjádření a přesto všechno platí. Takto se tu se mnou jedná a jen čeká, až mě to zlikviduje.

Přitom všechno jsou to až tak obří hovadiny, že se z nich, z žádné z nich, nedá nic vysvětlit.
Ale při likvidaci Klušáka netřeba něco vysvětlovat. Klušáka je potřeba zlikvidovat. A pak konečně bude po případu.
Jiní přece vysvětlení nežádají. Jiným nevadí, jak se zde likvidují rodiny, jak se zde záměrně dohánějí občané k těm nejzoufalejším činům ...


Sledujte tento případ, zde se všechno dozvíte.


Jiří Klušák

Kontakt

Majitel tohoto webu a garant pravdivých údajů:

Jiří KLUŠÁK
Martínkov 105

675 44 Lesonice

jikl@jikl.cz

rekonstrukce webu:
srpen 2016


50 strana ze Zprávy vládě ČR

Čím dál více nám oběma dávala najevo, jak s námi pohrdá, protože místo práce a tím získání zkušeností, znalostí ji jen narostla velká huba, zatím co ze mě se stával odborník. A to neunesla. Přece ona je ta dobrá. Jenže za mnou už byly nepřehlédnutelné výsledky a hlavně, byl ze mě odborník. A z ní jen chlubilka bez jakýchkoliv praktických zkušeností.


Tomáš, když si ji potřeboval třeba pro výpověď u psychologa naklonit, tak ji pochválil a ona mu odpřísáhla cokoliv.


Ona už ani nemohla být sama doma.
Když přišli podomní prodejci, oni to hned poznali. Ale já byl pořád doma, je vyřídil, takže se nic nedělo.
Jednou chodili s obrázky na charitu a já nebyl doma. Většinou je všichni vypoklonkovali, neb na charitu byl asi padesátník a zbytek, 400 korun pro ně. Málo kdo si obrázky koupil. Ovšem manželka, ta si jich koupila hned pět sad a ještě jim na papír dala moje podnikatelské razítko. Úplně cizím lidem, na jakousi fakturu a moje razítko.
Když jsem přišel domů, málem mě to porazilo. Ale nemůžete ji nic říci.
Ona je nemocná.
Ona na mě - jak já nepřeji dětem, jak jsem zlý a špatný, jak mi jde jen o peníze, jak se vlastně vůbec nic nestalo, přece si to odepíšu z daní. Přece - oni to říkali.
Pro ni vždy bylo zásadní, co oni, co jiní říkali než to, co je dobré či co říkal manžel.
Nejdůležitější pro ni bylo, co oni, jiní říkali. Proto to tak je. To je ta její nemoc.
Tehdy to nechápala, dodnes to nepochopila. Kdyby přišli druhý den, zase jim dá cokoliv.

 

Takto ji ovládali a řídili její nejlepší „kamarádi“, Lojdovi, proto taky tak přeochotně rozbila rodinu, odkopla dítě, ožebračila děti a sama přišla o značný majetek. Tomáš a Lojdovi jsou pod tím podepsáni.

Jakub se mnou pracoval, při jeho středoškolském studování, už velice významně, zatím co matka se u Lojdů chlubila, co ona nadělá práce. Přitom doma nepoklízela, nevařila, nestarala se. I proto jsme chodili do manželské poradny, tam se to řešilo a tam slibovala nápravu.
Obědy jsme si kupovali, to se v poradně domluvilo. Prostě, nevařila. Takže pro Jakuba ale i pro mě prakticky nic nedělala. Takto to bylo a řešili to odborníci. Já a Jakub jsme pořád pracovali, to nás živilo, to nám zvyšovalo hodnotu rodinného majetku. A proč ne, přece to bude jednou jeho, Jakuba.


Čím dál více nám oběma dávala najevo, jak s námi pohrdá, protože místo práce a tím získání zkušeností, znalostí ji jen narostla velká huba, zatím co ze mě se stával odborník. A to neunesla. Přece ona je ta dobrá. Jenže za mnou už byly nepřehlédnutelné výsledky a hlavně, byl ze mě odborník.
A z ní jen chlubilka bez jakýchkoliv praktických zkušeností.


Ona si vystačila s tím, že řekla, že má čtyři děti, že chodí do práce a že ještě dělá v manželově podnikání.
A už ji jen litovali, obdivovali, chválili, …  proč by něco dělala?
Přece ji všichni tak chválí ….
přitom k nám domů nikdo nesměl, aby se o její skutečné práci přesvědčil. Taková tehdy byla situace. Nebylo, proč se hádat. Já se vždy a o všechno postaral, všechno oddřel, ona se jen chlubila. A chlubila se proto, že byla nemocná. A řešili to odborníci, i například manželská poradna Třebíč, doktorka Mlejnková.

Pak se z ničeho nic rozbila rodina tak, jak se rozbila.
Způsob rozbití jen odpovídá zneužití jejího duševního stavu.

 

I před Jakubem matka všechno tajila, neb ji bylo jasné, že on zde zůstane. Tak ho takto odkopla.


Matka a dcery odjely. Dům byl po její nepéči v neobyvatelném stavu.

Dělala se nákladná rekonstrukce, celá nová koupelna, nové omítky, obklady, podlahy, dlažby …
A proč ne?
Jakubovi to matka dovolila, dokonce jej za to pochválila a slíbila, že mu na to pošle peníze. Tak si to tu opravil, vše bylo nové, pěkné, voňavé. Že neposlala žádné peníze, že si Jakub na to vzal půjčky a splácel, to nevadí. Přece to dělá pro sebe, přece to bude jeho.
Takže ani matku o peníze nijak neuháněl. Bral jako hotový fakt, že od ní ani žádné peníze nedostane. Ale to nevadí, je to tak dobře, správné. Přece si to udělal pro sebe, on to užívá.

Doposud se nic neděje, vše se až doposud musí považovat, posuzovat jako naprosto normální situace.

Pak přišlo dělení majetku.
Se mnou jako vždycky nic neprojednávala. Jen oznámila, že přijede s odhadcem, a to bylo všechno. Udělala si odhad, mě o ničem neinformovala, poslala mi od advokáta víceméně příkaz, že odhad ze všeho je dva miliony a že ji mám zaplatit polovinu.

Takto začala ale i skončila její veškerá domluva o dělení majetku se mnou.


Upozornil jsem ji na to, že odešla z domu určeného spíše k demolici než k bydlení.
Že si to Jakub s jejím požehnáním všechno opravil, zaplatil a že ona si udělala odhad až už z toho nového. Že z toho nového chce polovinu. Že soudu uvedla, že prý má legitimní nárok na polovinu ze všeho.

Když jsem se jí pak ptal, jak se vyrovná s Jakubem, kterého tenkrát už asi 3 roky neviděla, tak mu mám prý vyřídit, že je Jakub blbej, že neměl nic dělat, že je Jakub blbej, že neměl nic platit.
Inu – duševně nemocná matka.


Soud ji přiznal nejen z domu, ale i z celého zahradnictví, ze všeho, polovinu.  A tu již dávno dostala.


Tenkrát jsem se jí ještě snažil připomenout, že se tu Jakub celý život dřel, už jako dítě s tím, že si to dělá pro sebe.
Od matky stejná odpověď, že je Jakub blbej, že neměl nic dělat.
A jako vždycky, nešlo s tím nic dělat.


Matka bere penízky od dítěte, protože je její dítě – Jakub – blbej, že ji živil a vybudoval majetek.

 

Kdyby byl Jakub chytrý jako Tomáš, kdyby doma nic nedělal, kdyby dokonce na otce byl sprostý, útočil, tak by byla spokojená.

 



Vsevjednom.cz
Powered by PrestaShop™    
Template prestashop